skripta

1.11.2. Fázový kontrast
 Často je nutné pozorovat neobarvený preparát,  zvláště při studiu buněk "in vivo", např. ve tkáňových kulturách. Prepa-
rát je však zpravidla vysoce transparentní a v běžném mikroskopu nezískáme  zřetelný obraz. V těchto případech s
výhodou využíváme mikroskop s fázovým kontrastem. V zásadě  - v kondenzoru se nalézá destička (clona), která  do-
voluje průchod světla jen mezikružím. V objektivu je nanesen prstenec, jehož obraz se musí přesně  krýt s tímto me-
zikružím a hmota tohoto prstence  posune světelné vlnění o čtvrtinu vlnové délky  světla (tedy o maximální amplitudu).
V nezbarveném  objektu jsou přítomny  částice (kapky, zrnka) vykazující různý lom světla a ty způsobí, že světelné
paprsky jimi procházející se různě odchylují a fázově se posunují. Při průchodu prstencem v objektivu se mění fázové
diference paprsků na diference  amplitudové, které podmiňují změnu intenzity světla  v obraze těchto částic.

1.11.3. Fluorescenční mikroskop
 Dalším typem světelného mikroskopu je mikroskop fluorescenční. Jako zdroj světla je užívána  rtuťová výbojka, jejíž
světlo je bohaté na krátkovlnné světelné paprsky. Vlnění o delší amplitudě  je zadrženo filtrem (budící filtr) a prepará-
tem  prochází jen krátkovlnná část. Některé komponenty  preparátu (případně zbarvené zvláštními barvivy)  při dopadu
tohoto krátkovlnného záření emitují  světlo o větší vlnové délce - v rozsahu viditelného spektra (fluorescence). Vzniklý
obraz prochází  přes další filtr (závěrný), který zadrží krátkovlnné paprsky (které by mohly poškodit oko pozorovatele
nebo znehodnotit fotografickou emulzi) a  "viditelné" tedy zůstávají pouze ty komponenty,  které emitovaly světlo o
větší vlnové délce.  Protože při procházejícím světle se zpravidla  "závěrným" filtrem nedaří dokonale pohltit všechno
krátkovlnné záření, je na preparát přiváděno "budící" světlo shora a místo kondenzoru je užit jako  osvětlovací systém
přímo objektiv. Tento typ osvětlení nazýváme epiiluminace. Kvalita obrazu získaného tímto osvětlením je výrazně
lepší.  Je nutné upozornit na to, že velmi krátkovlnné světlo je zadrženo již běžným sklem a tam, kde  bylo nutné je z
nějakého důvodu využívat, byly  užity kondenzory a objektivy vytvořené zrcadly  (místo skleněných  čoček). V sou-
časné době jsou  nejčastěji užívány fluoritové optické systémy (objektivy), které propouštějí světlo o něco kratší  vlnové
délky než sklo. Pro "budicí" světlo jsou  v současné době užívány hlavně následující vlnové  délky:
 okolo 410 nm - tzv. UV Po barvení diaminosulfonovou kyselinou, případně  pro studium autofluorescence, tj. fluores-
cence  některých komponent bez barvení;
 okolo 450 nm - fialová hlavně pro studium přítomnosti biogenních aminů  (po navození fluorescence  parami formal-
dehydu. FIF- technika = formaldehyde induced fluorescence);
 okolo 510 nm - modrá pro preparáty barvené FITC, např. imunohistochemické;
 okolo 570 nm - zelená pro preparáty barvené TRITC, tedy opět imunohistochemické nebo zbarvené Feulgenovou
reakcí pro průkaz DNA.
 Podobně jako se využívají výše uvedené typy  mikroskopů, vycházející z principu světelného mikroskopu, existují i
přístroje, které mají za základ elektronový mikroskop.