skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Greep,R.C., Weiss,L.: Histology. 3rd ed. McGraw-Hill Book comp., New York. 1973.
•
Junqueira,L.C., Carneiro,J., Kelly,R.O.: Basic Histology. 6th ed. Prentice-Hall International Inc. Appleton and Lange, San Mateo, CA. 1989.
•
Noe,B.D., Amherdt,M., Perrelet,A., and Orci,L.: Simultaneous assessment of prohormone transport and processing in four separate islet cell
types: A combined autoradiographic and biochemical study. Pancreas, 3: 700-713, 1988.
•
Polak,J.M. and Van Noorden,S.: Immunocytochemistry. Practical applications in pathology and biology. Wright, Bristol. 1983.
•
Pretlow,T.G. and Pretlow, T.P.: Sedimentation of cells: an overview and discussion of artifacts. In: Cell separation, methods and selected
applications. T.G. Pretlow and T.P. Pretlow (eds.), Vol.I., pp. 4+-60. Academic Press, New York. 1982.
•
Romeis,B.: Mikroskopische Technik. 16. Auflage. R.Oldenbourg Verlag, München, Wien. 1968.
•
Sato,T., and Herman,L.: Stereological analysis of normal rabbit pancreatic islets. Amer.J.Anat., 161: 71-84,1981.
•
Varndell,I.M., Polak,J.M., Sikri,K.L., Minth,C.D., Bloom, S.R., and Dixon,J.E.: Visualization of messenger RNA directing peptide synthesis
by in situ hybridisation using a novel single-stranded cDNA probe. Histochemistry 81: 597-601, 1984.
•
Waymouth,C.: Methods for obtaining cells in suspension from animal tissues. In: Cell separation, methods and selected applications. T.G.
Pretlow and T.P Pretlow (eds.), Vol.I., pp. 1-29. Academic Press, New York. 1982.
•
Weibel,E.R.: Stereological methods. Vol. 1. Practical methods for biological morphometry. Academc Press, New York. 1980.
Cytologie
¶ 15 ·
2. Cytologie
2.1. Základní rozdělení organismů
Živé organismy můžeme rozdělit do dvou velkých skupin (nadříší): 1) prokaryota a 2) eukary-
ota.
Prokaryota - bakterie - mají mnohem jednodušší stavbu než buňky eukaryot. Nemají vytvořené
jádro, ani další - pro eukaryota - charakteristické intracytoplazmatické membrány, oddělující
jednotlivé cytoplazmatické kompartmenty.
Obdoba jádra eukaryotických buněk, které chová hlavně DNA, je u prokaryot představována
jedinou obrovskou, dvou-řetězcovou, do kruhu uzavřenou molekulou DNA. Tato DNA je ulo-
žena přímo v cytoplazmě (jaderná membrána není vytvořena). Dále cytoplazma prokaryotické
buňky chová ribosomy, často zásobní látky, vždy cytoplazmatickou membránu a konečně bu-
něčnou stěnu, která tvoří vlastně skelet bakteriální buňky. Nekonstantně mohou být vytvořeny
bičíky, fimbrie, pouzdra a pod.
Malá velikost bakterií (a tedy relativně velký povrch vzhledem k objemu, kterým mohou živiny
do nich vstupovat) a membránami nerozdělený vnitřní prostor vysvětlují - proti eukaryotickým
buňkám - neobvyklou rychlost metabolismu, růstu a množení.
Pro úplnost je nutno se zmínit ještě o virech. Viry nepočítáme mezi živé organismy. Jsou to
parazitující nukleové kyseliny, obvykle s proteinovou schránkou. Ke své reprodukci potřebují
hostitelskou buňku, která jim zajistí translační funkce, nezřídka jim propůjčí i DNA- a RNA-
polymerázy a vždy jim zajišťuje dostatek "stavebního materiálu" (aminokyselin a dalších meta-
bolitů).