skripta

2.2.2.1.1. Endocytóza a exocytóza
 Buněčná membrána se rovněž podílí na přijímání  látek nebo částic do nitra buňky a naopak na
jejich uvolňování z buňky. Všeobecně je prvý jev nazýván endocytóza, druhý exocytóza. U en-
docytózy  rozeznáváme několik forem: a) Jako pinocytóza je označován proces, kdy buňka při-
jímá z extracelulárního prostředí tekutinu a v ní rozpuštěné látky. Při tom se vytvoří pinocytické
váčky, které se  vchlipují do nitra buňky. Jejich velikost se pohybuje okolo 80 nm v průměru.
Tyto váčky se posléze  oddělí od buněčného povrchu. Nejčastěji pak v cytoplazmě splynou s
lyzosomy. b) jako receptory  zprostředkovaná endocytóza je označován jev, kdy různé receptory
pro polypeptidové či  proteinové hormony a jiné substance jsou buď difuzmě rozptýleny na po-
vrchu buněčné membrány nebo  jsou nahromaděny ve specializovaných úsecích, nazývaných
"coated pits" (povlečené jamky). Pokud  jsou receptory rozptýleny na membráně, po vazbě
ligandu (t.j. molekuly s vysokou afinitou k receptoru), dojde k jejich shluknutí. Povlak na cyto-
plazmatické straně membrány je tvořen řadou polypeptidů, z nichž největší je clathrin (mol.hm.
180.000). Tyto polypeptidy vytvářejí mřížku tvořenou pěti- a šestiúhelníky, která údajně vytváří
sílu, která "coated pits" vchlipuje do cytoplazmy,  až se postupně rovněž oddělí od buněčné
membrány.  Tak vytvoří "povlečené vezikuly", které vnesou do  cytoplazmy buňky ligand a
receptor. c) fagocytóza.  Některé typy buněk, jako makrofágy nebo polymorfonukleární leuko-
cyty, jsou specializovány na pohlcování cizorodých částic - např. bakterií a protozoí, případně
poškozených buněk. Když dojde ke  kontaktu takovéto částice s povrchem makrofágu,  v okolí
částice buněčný povrch vyšle cytoplazmatické výběžky, které postupně  částici zcela obklopí.
Tím je částice pohlcena do intracelulární vakuoly. S ní se postupně spojují primární lyzosomy,
jejichž enzymy částici destruují.
 Exocytóza je pojem, který naopak popisuje vylučování např. granul z cytoplazmy do extracelu-
lárního prostoru. Granulum s obalovou membránou se  přiloží z cytoplazmatické strany k bu-
něčné membráně, obě membrány splynou, nad granulem vznikne otvůrek a granulum se dostává
do extracelulárního  prostoru, aniž by se buňka "otevřela". (Podrobněji  viz kap. 2.2.4. Proteo-
syntéza str. 26.)
 Strukturální stavba jiných membrán (endoplazmatického retikula, mitochondrií, Golgiho kom-
plexu  a pod.) se sice od stavby buněčné membrány odlišuje, je jí však v zásadě podobná. Této
podobnosti  nasvědčuje i to, že např. při exocytóze membrány  obalující granula (tedy zpravidla
membrány pocházející z Golgiho komplexu) se spojují s plazmalemmou a splývají s ní. Na druhé
straně při pinocytóze a fagocytóze se plazmalemma vchlipuje do buňky,  oddělí se jako drobný
váček či fagocytární vakuola  a tím se část plazmalemmy stává součástí intracytoplazmatického
membránového systému. Tyto  pochody bývají označovány jako recyklace membrán.