Kriminalistika - SZZ

METODY ZKOUMÁNÍ RUČNÍHO PÍSMA

• Kvalitativní, které jsou založeny na optickém pozorování a jejich úspěšné používání vyžaduje dlouhodobý výcvik a precizní procesy myšlení

• Kvantitativní, jenž jsou založeny na existenci technik, které dovolují původní kvalitativní údaje převést na údaje kvantifikovatelné, umožňující ruční nebo počítačové zpracování

Hodnocení ručního písma se provádí ve dvou rovinách:

• v obecné rovině, při kterém dochází k charakteristice písemnosti jako celku, tak jak se jeví po své grafické stránce, například celkový vzhled písemnosti, způsob psaní adres, nadpisů, různá oslovení, datum, motto, doprovodné kresby, okraje, odsazení odstavců apod., a

• ve zvláštní rovině, kde se posuzují tři základní úrovně analýzy rukopisu a to

  • úroveň multikomponent (graficky nedělitelné celky dvou nebo více písmen),

  • úroveň základních komponent (jednotlivá písmena, diakritická a interpunkční znaménka) a

  • úroveň dílčích komponent (části písmen a znaků), kde se hledí na směr, proporce, plynulost, posloupnost, sklon atd., na rozdíl od znaků obecné roviny, které jsou snadno měnitelní, znaky zvláštní roviny se nemění,

Porovnávání sporných a srovnávacích materiálů může být prováděna třemi způsoby

1. verbální způsob,

2. fotografický způsob,

3. grafický způsob,

10. Identifikace osob podle hlasu a jiných zvuků, podstata identifikace, individuální identifikace objektu.

Fonoskopie se zabývá možnostmi identifikace osob podle hlasu, případně i možnostmi identifikace věcí podle zvuků, které vydávají při svém použití. Pro identifikace osob podle hlasu jsou využívány informace o trvání délky jednotlivých hlásek, o skladbě jednotlivých frekvencí (tónů) v jednotlivých hláskách a o intenzitě frekvencí v jednotlivých hláskách, tyto informace jsou získávány elektronickou analýzou hlasu, protože v období od zhruba 20 – 60 let je hlas člověka relativně neměnný.

Fonoskopická zkoumání lze rozdělit do tří oblastí

1. zkoumání hlasových projevů

2. zkoumání záznamových prostředků

3. zkoumání dalších akustických stop (např. odhad velikosti a charakteru prostoru ve kterém bylo mluveno, odhad prostředí ve kterém bylo mluveno, apod.)

Fonoskopické stopy tedy vznikají fixací mluveného projevu (či zvuk vzniklých při používání věci) na příslušný nosič, to znamená, že naprostá většina je získávána nahrávkou z telefonního přístroje. Při jejím zajišťování se nahrávka zásadně nepřehrává na jiný nosič ani se nijak nedoplňuje a nesestřihává. Část která má být zkoumána se uvede v doprovodném materiálu (dožádání) nebo se označí určitým způsobem.

Jako srovnávací materiál jsou používány:

• ukázky řeči, pořízeny bez vědomí osoby ale s jistotou že se jedná o řeč určité osoby,

• zkoušky řeči, které se provádí přímo s podezřelou osobou, zpravidla formou vyprávění životopisu, čtení textu, odpovědí na otázky, apod.

• zkoušky hlasu, které se také provádějí s podezřelou osobou přičemž její součástí jsou věty nebo jejich části z fonoskopické stopy

• srovnávací materiál se často doplňuje o tzv. pomocný materiál, který charakterizuje okolnosti vzniku sporných a srovnávacích materiálů (např. protokoly z ohledání místa činu, o výslechu osob apod.)