Kriminalistika - SZZ

Od roku 2002 je u nás Národní databáze DNA využívající software CODIS vyvinutý americkou FBI.

9. Identifikace osob podle ručního písma – pojem a podstata, podmínky psaní, pojem a podstata zkoumání písemných projevů.

Zkoumáním grafické stránky ručního písma vede k identifikaci pisatele – člověka, který text napsal, Při zkoumání dochází k posuzování lexikální, gramatické, syntaktické a dalších jazykových stránek, jež vedou k identifikaci autora, který text vymyslel

Existují 3 druhy písma

1. kurzíva (nejběžnější, taky „psací“),

2. hůlkové (taky „tiskací“),

3. perličkové (jednotlivě psaná písmena malé abecedy) – velmi často dochází k prolínání více druhů

Identifikace osob podle ručního písma je založena na skutečnosti, že ruční písmo každé osoby po ukončení vývoje písařských dovedností, zhruba mezi 13-20 let věku, je individuální. Zkoumá se nedodržování normalizovaných tvarů, velikostních poměrů a dalších náležitostí, protože na ruční písmo mají vliv

• vnitřní faktory, které jsou dány stavem organismu a jeho vlastnostmi – anatomické dispozice, vliv nervové soustavy, motivace, a další, většinou jsou stálé, ale některé, např. emoce jsou nestálé, ale také

• vnější faktory jako jsou poloha při psaní, charakter materiálu, ne který se píše, osvětlení, místo psaní, charakter psacího prostředku apod.

SPORNÝ x SROVNÁVACÍ MATERIÁL

Sporný materiál, jsou písemnosti, jejichž pisatel není znám, v kriminalistice zejména smlouvy, dopisy na rozloučenou, dohody, anonymní dopisy apod. Nejdůležitější podmínkou úspěšného zkoumání je úplnost a původnost sporných materiálů. Při zajišťování je nutné pohlížet na možnou přítomnost daktyloskopických a biologických stop. Zásadně se nikdy nijak nepřipevňují k transportní podložce, nezvýrazňuje se na nich žádný text, nevpisují poznámky ani nic jiného co by mohlo materiál poškodit, také obaly do kterých se materiál vkládá se opatřují nápisy a dalšími údaji ještě před vložením sporného materiálu

Srovnávací materiál jsou písemnosti, jejichž pisatel je jednoznačně znám. Musí sporným materiálům odpovídat v několika aspektech:

• druhem písma (kurzivní, hůlkové, perličkové), vztahem k písařskému optimu (srovnávat lze spontánní projev se spontánním, měněný s měněným),

• časovou vazbou (pokud možno, aby byly z časově ne příliš vzdáleného období),

• rozsahem (čím menší sporný mat. tím obsáhlejší musí být srovnávací mat.),

• psacími prostředky a

• psací polohou

• dělí se na ukázky a zkoušky písma

  • ukázky vznikly bez vědomí pisatele, že budou použity k identifikačním účelům mohly vzniknout před i po vzniku sporného mat., např. životopisy, deníky, zápisy z porad, koncepty dopisů apod.

  • zkoušky, které vznikly s vědomím pachatele, že budou použity k identifikačním účelům, jejich výhodou je optimalizování podmínek ve vztahu ke spornému materiálu, nevýhodou je skutečnost, že pisatel může průběh zkoušky komplikovat, měnit styl písma apod.