Kriminalistika - SZZ

Měření

• Je druh srovnávání, jehož cílem je kvantitativní určení vybraných vlastností a vztahů objektů nebo jevů,

• měřit lze pouze takové vlastnosti a jevy které jsou přesně definovány a tříděny a které nabývají různých velikostí – hmotnost, délka, teplota, čas, rychlost, apod.

• porovnávání sledovaných objektů s ustálenou mírou (standardem, etalonem)

• nepřímé měření = výpočet zkoumané veličiny z naměřených veličin jiného druhu

• přesnosti se dosahuje opakovaným měřením

Popisování

• Je vyjádření charakteristických znaků zkoumaných objektů obecně srozumitelnými symboly

• součást tzv. kriminalistické dokumentace (protokolace), krim. informatiky atd.

• může mít formu systematického popisu (dodržující předem stanovená pravidla- např. úřední popis osoby) nebo volného popisu (v přirozené řeči – např. laický popis osoby)

Experiment

• Je metoda zkoumání jevů objektivní reality a jejich souvislostí v podmínkách kontrolovaných a účelově měněných pozorovatelem,

• na začátku je stanoven cíl experimentu a hypotéza předvídající jeho průběh a výsledky,

• uplatňuje se zejména jako vyšetřovací pokus nebo jako část jiné komplexní metody (expertizy, ohledání apod.)

Modelování

• Je zkoumání reálných objektů pomocí jiných, zpravidla uměle vytvořených objektů, v nichž jsou vyjádřeny a definovány pouze vybrané vlastnosti originálního objektu

• uplatňuje se při rekonstrukci

• model je mezičlánkem mezi realitou a představou o realitě

5. Kriminalistická identifikace, podstata, cíl a hlavní formy, její příprava a provedení, vlastní znalecké identifikační zkoumání.

Kriminalistická identifikace je poznávací metoda, kterou se individualizuje vztah mezi dvěma či více projevy nebo částmi jednoho a téhož materiálního objektu. Je založena na třech principech

1. princip individuálnosti objektů, tedy, že je vyloučeno aby dva objekty měly absolutně stejné všechny vlastnosti

2. princip relativní stálosti objektů

3. způsobilost objektů projevovat své vlastnosti navenek, souvisí s vytvářením stop, tyto vlastnosti jsou identifikační znaky, jsou nahodilé, atypické, vzácné znaky = markanty, mohou vést až k indiv. identifikaci

Primárním cílem kriminalistické identifikace je individualizace objektu

FORMY KRIMINALISTICKÉ IDENTIFIKACE

1. Znalecká – jde o identifikaci pomocí materiálních stop, subjektem identifikace je zpravidla znalec

2. Rekogniční – jde o identifikaci pomocí paměťových stop, subjektem je svědek

PŘÍPRAVA K IDENTIKAČNÍMU ZKOUMÁNÍ

1. zajištění stop – patří mezi prvotní a neodkladné úkony, pokud je to možné je vhodné zajišťovat stopy in natura, pokud ne, pořizují se kopie stopy (odlitky, sejmutí na folie, fotografie), prováděno kriminalistickým technikem, nebo jiným odborníkem nebo přímo znalcem

2. obstarání ztotožňovaných objektů – toto je úkolem vyšetřovatele, např. nalezení podezřelého předmětu při domovní prohlídce..

3. pořízení srovnávacího materiálu, zčásti obstarává vyšetřovatel (např. zajištění ukázek písma při domovní prohlídce) nebo je o vytvoření pokusných stop odborníkem nebo znalcem v laboratorních podmínkách

4. obstarání podpůrného materiálu, je povinnost vyšetřovatele, jde např. o protokoly o ohledání místa činu, protokol o výslechu obviněného, které obsahují informace důležité pro správné hodnocení identifikačních znaků znalcem