Kriminalistika - SZZ

Destruktivní metody

• elektronová mikroskopie, pomocí níž se dá objekt velmi vysoce zvětšit, ovšem umožňuje práci pouze s velmi malými předměty, proto je většinou nutné zkoumaný objekt rozdělit na více částí

• kapkové analytické metody, založené na chemické reakci příslušného činidla s objektem, tak lze prokázat příměsi v papíru, psacích prostředcích nebo barvách ale i použití stěrací pryže

• chromatografické metody, spočívající ve vyříznutí malé části s potřebnou substancí, ta se extrahuje do vhodného rozpouštědla a vzniklý roztok se chromatograficky analyzuje

• metody ultrafialové a infračervené spektrofotometrie, používané obdobně jako chromatograf.

13. Mechanoskopie - její podstata a význam, dělení nástrojů, druhy stop, jejich vyhledávání a zajišťování, metody zkoumání. Plomby a pečetě. Metalografie - podstata zkoumání metalografických stop.

MECHANOSKOPIE

Je část kriminalistické techniky, která se zabývá zákonitostmi vzniku a metodikou vyhledávání, zajišťování a zkoumání stop nástrojů a jiných technických prostředků za účelem jejich identifikace a zjišťování způsobu jejich použití. Zkoumá tedy takové stopy, které odrážejí vnější stavbu a vlastnosti nástroje, který změnu vyvolal. Jde o nástroje, jejichž pomocí lze překonat nějakou překážku a dělí se na:

• sériově vyrobené, nijak neupravované

• sériově vyrobené, upravené k páchání trestné činnosti

• individuálně zhotovené k páchání trestné činnosti

• náhodně nalezené předměty (většinou slouží jen k překonání překážek – různé trubky)

Význam mechanoskopie spočívá v tom, že umožňuje vytvoření správné představy o situaci, za které došlo ke spáchání trestného činu, o některých vlastnostech pachatele, umožňuje určit skupinovou příslušnost nástroje a za optimálních podmínek jej i individuálně identifikovat a dále umožňuje zjistit i mechanismus vzniku stop a jejich souvislost s konkrétní událostí

Mechanoskopické stopy vznikají působením určitého nástroje na určitý objekt, kdy se mikroreliéf daného nástroje odráží v napadeném objektu, a to různými způsoby v závislosti na směru, velikosti a dalších faktorech působící síly. Tyto stopy dělíme na:

• plošné stopy (otisky), teda takové jež vznikají při pouhém dotyku dvou objektů, samostatně se vyskytují jen vzácně

• objemové stopy (plastické), tedy takové, které vznikají mechanickým namáháním (tlakem, tahem, ohybem apod.). Při působení nástroje na objekt, jsou zcela běžné a dělíme na

  • vtisky, vznikají kolmým působením síly při kontaktu funkční části nástroje s objektem, například úder kladivem, nejsou příliš časté

  • sešinuté stopy (rýhy a soustavy rýh), v těchto se odráží nástroj nebo napadený objekt nebo oba se při vytváření stopy vzájemně suvně pohybují, pokud stopu vytvoří pouze malá funkční plocha nástroje (hrot, hrana) jde o rýhu, u větší funkční plochy nástroje (břit nástroje, čelisti kleští) jde o soustavu rýh, tyto stopy jsou typické pro nástroje řezné, sečné, stříhací, štípací a často mohou vést až k individuální identifikací nástroje

  • zhmožděné stopy, tedy takové, které vznikají při opakovaném použití nástroje na jednom místě, dojde k překrývání, tyto stopy nejsou vhodné pro individuální identifikaci nástroje

  • kombinované stopy, tedy takové které vznikají kombinací jednotlivých mechanismů vzniku stop již uvedených