Kriminalistika - SZZ

Vychází ze skutečnosti, že kovy a jejich slitiny jsou krystalické látky mající polymorfní charakter, který umožňuje vznik různých strukturních složek, které vznikají a existují pouze za určitých podmínek jako je chemické složení materiálu, teplota, rychlost ohřevu apod.

Toto zkoumání umožňuje určení druhu materiálu, posuzování jeho vlastností, určování podmínek, kterým byl materiál vystaven a posouzení, zda byl vhodný pro dané použití. Vlastní pozorování se provádí na metalografických mikroskopech. Tímto zkoumáním může být zjištěna celá řada materiálových vad vzniklých ať už při výrobě polotovaru (nesprávné chemické složení) nebo finálního výrobku (nedostatky při tepelném zpracování vedoucí k závažným odchylkám ve vlastnostech výrobku) nebo při jeho používání.

14. Kriminalistická balistika, čím se zabývá, rozdělení zbraní, hlavní úkoly, identifikace zbraní podle vystřelených střel a nábojnic, poškození střelou při jejím dopadu na cíl.

Kriminalistická balistika se zabývá mechanismem výstřelu, pohybem střely v hlavni zbraně, dráhou střely při letu na cíl a destrukčními účinky střely v cíli. Kromě toho zkoumá i funkčnost zbraní a střeliva a povýstřelové zplodiny.

HLAVNÍ ÚKOLY

Úkolem je zkoumání nalezených vystřelených nábojnic a střel, identifikace zbraně ze které byly vystřeleny, dále zkoumání zbraní a střeliva a zjištění jejich funkčnosti, popřípadě určení příčin selhání. Také zkoumá zasažené objekty a to z cílem posoudit druh a energii střely a její dráhy při letu na cíl. V případě povýstřelových splodin je cílem určení vzdálenosti střelby, vstřelových a výstřelkových otvorů a identifikace střílející osoby nebo prostoru, ve kterém bylo stříleno

DRUHY ZBRANÍ

Podle druhu použité energie na:

• Mechanické

  • střela je uváděna do pohybu mechanickou energií (např. luky, kuše, praky)

  • nemají v krim. balistice téměř význam

  • nemají hlaveň proto je nelze identifikovat podle stop vytvořených na střele

  • stejně tak nemohou být identifikovány podle stop na nábojnicích, které rovněž nemají

• plynové

  • střela je uváděna do pohybu uvolněnou energií stlačených plynů

  • nemají nábojnice ale mají hlaveň

  • střely jsou kulovitého tvaru (broky) nebo složitě tvarované (diabolko – tvar hříbku)

  • stopy na střelách jsou často nekvalitní, protože jsou po dopadu na cíl značně deformovány

  • jde o vzduchovky (po uvolnění energie 1 výstřel) a větrovky (více výstřelů) nebo také plynovky, které využívají sifonové bombičky umožňující více výstřelů

• palné

  • nejčastější

  • náboj je tvořen nábojnicí, střelou, prachovou náplní a zápalkou

  • jsou plně způsobilé pro individuální identifikaci pomoci nábojnic a střel

  • podle účelu se dělí na lovecké, vojenské, sportovní, signální apod.

  • podle způsobu ovládání na lafetované (kulomety, děla, minomety) a ruční, které dělíme na krátké (pistole, revolvery) a dlouhé (pušky, samopaly)