Zkouška Sociologie práva

__________________________________________________________________________________________________

1. Ukazatele sociálního statusu a prestiž profesí

• z hlediska sociálního statusu dělíme kritéria statusu na

• ekonomická - dělení dle povolání, příjmu, bohatství

• politicko-mocenská ­ mluví se o moci profesionální a profesní

• kulturní ­ vzdělání, životní styl, soc. kontakty

• subjektivně hodnotící ­ prestiž povolání, prestiž osobní

• např. výzkum z hlediska prestiže povolání (řazení sestupně):

lékař na poliklinice (1. místo), pak soukromý lékař, profesor nebo docent na vysoké škole, vědec, soudce, učitel na zákl. škole, projektant nebo programátor, strojvedoucí (10. místo), soukromý zemědělec (11. místo), manažer, sportovec, policista (14. místo), kněz (20. místo), bank. úředník (23. místo), poslanec (24. místo), sekretářka (25. místo), voják z povolání (26. místo); na konci pouliční prodavač, uklízečka

• lidé s nižším vzděláním preferovali manuální profese, lidé s vyšším vzděláním oceňovali profese nemanuální

• statusová inkonzistence = někt. povolání mají vysokou prestiž, ale jsou ekonomicky špatně hodnocená

• statusová konzistence = opak, ­ soulad mezi prestiží a ekonomickým hodnocením

__________________________________________________________________________________________________

1. Právo jako historický a kulturní fenomén

• Právo vždy představovalo jeden ze základních regulativů sociálního chování jedinců, skupiny či celé společnosti

• Cicero - „Ubi societas, ibi ius“ = kde je společnost, tam je právo; jde spíše o nutnost existence normativních regulativů v každém spol než o právo samotné.

- Poukazuje tím také na to, že spol. tvorba práva nutně koresponduje soc. vztahům dané spol. a ostatním spol. normativním systémům.

- antropologické základy práva

• I.A.Bláha - „síly právotvorné jsou dány v samotné antopolog. organizaci lidských jedinců“

- setkáváme se s předurčením k bipolaritě a diskriminaci mezi správným a nesprávným, právem a bezprávím, spravedlivým trestem a bezprávím.

• Právo jako jev historický se postupně zformovalo do podoby sociálního jevu, představující významný regulativ lidského chování

• Moderní a postmoderní spol. se stává více pluralitní, což proniká i do normativních systémů => fragmentace, partikularizace a deregulace, oslabení interakce a kooperace.

• Sociální život v moderní demokratické společnosti, za této situace, není dost dobře možné integrovat jinak než prostřednictvím právního řádu. Právo se tak postupně stává jediným normativním systémem se všeobecnou platností ( i v nadnárodní úrovni – př. evropské právo).

• Právo tak stále více nahrazuje neformální společenské mechanismy řešení sporů, kdy jakýkoliv spol. konflikt se dříve nebo později stává konfliktem právním.

• Proto je zde potřeba odborného sociolog. přístupu a analýzy.

• Právě soc. život práva vyjadřuje principy a mechanismy soc. působení a role práva ve spol.

• Právně sociologický pohled má vystihnout, zda a jak právo vystupuje v soc. vztazích, rekonstruovat soc. zdroje práva a poukázat na oblasti právní úpravy, kde právo ztrácí svoji relevanci či zcela selhává.