Zkouška Sociologie práva

Teorie konfliktu

• jakákoli forma soužití vyhovuje jen části zúčastněných

• ostatní jsou k účasti v daném soc. řádu donuceni, i když to pro ně není někdy vůbec výhodné

• každý sociální řád privileguje jisté skupiny lidí a diskriminuje ostatní

• odlišné zájmy způsobují střety a konflikty, které jsou nedílným symptomem dané společnosti, příčinou jejího vývoje, změny či zániku

Interpretativní pohled

• přesunuje zájem společnosti do velkých sociálních skupin i od velkých ideologií ke každodennímu životu lidí

• Společnost existuje díky tomu, že její řadoví členové svým jednáním, stále znovu, společnost vytvářejí

• k této teorii patří zejména symbolický interakcionalismus a fenomenologická sociologie

• Keller, Hayek, Berger, Parsons

Jiné vymezení (podle Riztera):

1. paradigma faktualistické

• předpokládá, že existují sociální fakta oddělená od jednotlivce, která lze objektivně měřit. Patří sem pojmy jako sociální struktura, normy, anomie, instituce, skupina.

1. paradigma behaviorální

• vychází z toho, že základem je konkrétní chování individua ovlivněné danou situací. Tato situace se vytváří v procesu sociální interakce a komunikace.

1. paradigma definiční

• vychází z předpokladu, že daleko důležitější, než skutečný stav věcí, je, jak danou situaci vidí a chápou (interpretují) její aktéři.

__________________________________________________________________________________________________

1. Biologické základy sociálního života, etologie a sociobiologie

Biologické základy sociálního života

• už v antice se příroda považovala za základ všeho

• základním přístupem v sociologii byl naturalismus (veškeré dění ve společnosti je dominantně určeno přírodními faktory) - naturalismus však byl v 19. stol. považován za příliš zjednodušující

• nahrazen směry pansociologismu (zdůraznění jen sociologismu) ­ např. Durkheim, behavioralistické směry (člověk se rodí jako nepopsané tabule a je ovlivňován jen vnějšími sociokulturními jevy)

• biologické základy sociálního života jsou významnější, než se v min. desetiletích domnívalo (genetika, biologie, sociobiologie, biochemie a další moderní přístupy)

• naturalizující versus sociologizující pohledy ­ jsou příliš krajní, vyjadřují rozporné postavení člověka, který je jednak bytostí biologickou a současně je bytostí sociální resp. kulturní (tzn. podléhá jednak zákonitostem přírody, jednak zákonitostem společnosti a kultury)

• společenský neboli sociální život vzniká na biologických základech

• k těmto přírodně založeným faktorům sociálního života patří:

• vnitřní biologické faktory (příroda v nás)

  • dispozice druhové ­ jsou společné všem lidem, v jejich důsledku sociální život vypadá zcela specificky (např. hlasový mechanismus, vzpřímená postava, trojrozměrné vidění, )

  • dispozice individuální ­ jsou vlastní každému jednotlivému člověku (např. pohlaví, věk, etnický původ, geneticky přenášené dispozice, )