Anglie - OPD
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Viléma zaměstnávaly problémy Spojeného Nizozemska – přenechal vládu skupině „juta“ = whighové a několik důvěrníků nizozemského a německého původu
válečné náklady si vynutily založení stálého státního dluhu a Bank of England
Act of Settlement = zákon o nástupnictví na trůn
Vilém neměl potomky – podle něj nastoupila na trůn Anna Stuartovna
ještě více omezil moc krále, stanovil ministerskou odpovědnost, neslučitelnost úřadů s poslaneckým mandátem, neodvolatelnost soudů (výjimkou zvláštních rozhodnutí parlamentu)
Bill of Rights + Act of Settlement = základ pro vznik anglické konstituční monarchie
za vlády Anny válka o španělské dědictví – střídavě Anglie podporovala Habsburky a Bourbony
r. 1707 vyhlášena unie Anglie a Walesu se Skotskem s názvem Velká Británie
Stuartovci se pokusili vrátit do Skotska (Jakub III.) – dosazen hannoverský rod
průmyslová revoluce, revoluce v zemědělství, rostoucí počet obyvatelstva – přerod Anglie v moderní průmyslovou mocnost s rozvinutým obchodem a rozsáhlým panstvím
Systém státních orgánů
Centrální
Vývoj parlamentu
v 18. st. vývoj směřoval k upevnění moci parlamentu, ale král byl stále pokládán za hlavu státu a nositele vládní moci – zastupoval zemi v mezinárodních vztazích, vypovídal válku, uzavíral mít, jmenoval velvyslance, velel ozbrojeným silám
vládní soustava = král, jeho rada, parlament – tajná rada (Privy Council) i parlament jednaly královým jménem – rada pomáhala vládnout, parlament vydával zákony
původně král vykonával výkonnou moc společně s tajnou radou – postupně se vytvořil kroužek nejmocnějších rádců, s nimiž král projednával věci před jednáním v plénu – uskupení se začalo nazývat Cabinet = „výbor“ Privy Council – Vilém Oranžský zval do kabinetu takové členy tajné rady, kteří měli vlivné postavení a reprezentovali jeho vůli v obou parlamentních komorách – předsedal kabinetu tvořenému předáky 1 strany
král jmenoval jednotlivé ministry, musel podepisovat zákony vydané parlamentem, mohl rozpustit Dolní sněmovnu kdykoli, jmenovat lordy do Horní sněmovny – jeho postavení však bylo prakticky určován nepsanou ústavou, zvyklostmi, konvencemi – ke každému prerogativu potřeboval souhlas odpovědného ministra, jeho kontrasignace ho činila platným
„king can do no wrong“ – odpovědnost za neúspěchy vlády měli jeho rádci – kontrasignace vyjadřovala souhlas parlamentu s tím, co král dělá – za králův podpis odpovídal rádce/ministr
r. 1711 stanoveno, že ministr odpovídá parlamentu samostatně – individuální politická odpovědnost
hannoverští panovníci přestali předsedat kabinetu – přenechali funkci jednomu z ministrů = první ministr, premiér = Prime Minister – premiér Walpole prosadil pravidlo, že král do kabinetu nemá přístup, kabinet musí být sestaven výhradně z členů parlamentu – stal se závislým na většině v Dolní sněmovně – když whigové ztratili většinu, podal Walpole s kabinetem demisi – zvyklost, že kabinet se opírá o většinu v Dolní sněmovně a když ji ztratí, odchází – kabinet už nebyl výborem tajné rady, ale výborem parlamentu – potřeboval důvěru Dolní sněmovny – individuální odpovědnost ministrů nahradila solidární odpovědnost kabinetu vůči parlamentu
Komentář k zákonům Anglie, Blackstone – Sovereignity of Parliament – svrchovanost a suverenita parlamentu – parlament mění staré zákony, vydává nové, mění vlastnické poměry soukromých osob, ustanovuje státní náboženství,…. – „parlament může vše, kromě přeměny muže v ženu a ženy v muže“ – podle něj se suverenita ztělesněná v parlamentu = král, lordi duchovní a světští a města – král se dostával do funkce arbitra mezi parlamentem a vládou
Septennial Act, 1716 – funkční období Dolní sněmovny prodlouženo na 7 let
jednací řád, 1887
nárůst úkolů státní správy – více otázek vnitřní politiky, nebylo možné je řešit bez státních zásahů – spousta otázek k projednání v parlamentu, ale jednal pomalu
pravidlo o skončení řeči – kterýkoli poslanec mohl kdykoli podat návrh, aby se hlasovalo o otázce, o níž se právě vedla debata – pokud speaker neměl námitky, hlasovalo se – stačila prostá většina, nejméně však 100 poslanců
umožňoval zabránit debatě o podávání pozměňovacího návrhu – stanovil se den a hodina hlasování o určité otázce = „gilotina“ – určitá doba hlasování se nemusela vztahovat na celou osnovu zákona, jen na určitou část, např. oddíl, několik článků
opozice mohla být kdykoli umlčena
sněmovna věnovala většinu času projednávání vládních osnov a zákonodárná opozice výrazně zaostávala