Francie

Červencová monarchie

31. července 1830: Ludvík Filip Orleánský přijal nabídku koruny a stal se králem

14 srpna 1830: přijetí nové Ústavy

omezení královské moci a rozšíření pravomocí sněmovny

zvýšen počet voličů

katolické duchovenstvo nesmělo nabývat nemovitosti

tisk byl osvobozen od dřívějších omezení

moc přešla z rukou šlechty do rukou buržoazie

1847: nespokojenost

liberálové i demokraté agitují za reformu volebního práva (využití banketů)

22. února 1848 zakázán velký banket → uspořádána demonstrace (král povolal vojsko a dal povolení střílet, byly vystavěny barikády, propuklo povstání) → svržení červencové monarchie a králův útěk

Revoluce 1848-1849

vytvořena prozatímní vláda

23. dubna 1848: volby do Ústavodárného shromáždění (výhra republikánů)

23 června: dekret o zrušení „národních dílen“ → zvýšení nezaměstnanosti: povstání v Paříži potlačeno

12. listopadu: nová Ústava

Francie se stala republikou, v jejímž čele stál prezident (volený všeobecným hlasováním na 4 roky)

jmenování a sesazování úředníků a soudců

řízení zahraniční politiky

Zákonodárnou moc mělo Zákonodárné shromáždění (volené na 3 roky)

10. prosince 1848: prezidentské volby (zvolen Ludvík Bonaparte, synovec Napoleona I.)

13. května 1849: volby do Zákonodárného shromáždění (většina: blok monarchistický – orleanisté, legitimisté a bonapartisté) – „strana pořádku“

„Římská otázka“ – spor → demonstrace, povstání potlačeno

2. republika trvala formálně až do vyhlášení císařství (2. prosince 1852, ale fakticky odstraněna již státním převratem Ludvíka I. přesně o rok dříve)

Období druhého císařství

březen 1850: doplňující volby do Zákonodárného shromáždění (sílící vliv levice: přijetí nového volebního zákona), rozepře mezi monarchistickými skupinami → 2. prosince 1851 - státní převrat monarchistů v čele s prezidentem (rozpuštění ZS, političtí odpůrci pozavíráni)

Výbor odporu (republikáni): barikády v Paříži, potlačení (3. -4. prosince)

policejní teror (v 32 departementech stav obležení, republikáni posláni do vyhnanství do kolonií)

2. prosince 1852: Ludvík I. se prohlásil za císaře Napoleona III. (Bonapartova diktatura)

autoritativní metody vlády (opora v armádě, četnictvu, policii a pařížské byrokracii)

zrušeny všechny demokratické vymoženosti revoluce 1848 (likvidace demokratických spolků a politických klubů, potlačena svoboda tisku – pod kontrolou policie)

posílena úloha císaře (náležitost výkonné moci), zastupitelské orgány jsou bezvýznamnými institucemi – 3 komory: