Francie

Polovina 17.století

rozvoj (hospodářské svazky mezi severem a jihem posílily (díky společné likvidaci hugenotské strany), rychlý vzrůst a bohatství průmyslových a obchodních měst (Paříž – hlavní středisko hospodářského života

v období renesance: jednotný francouzský jazyk (vznik z pařížského dialektu)

kardinál Mazarin

pokus vyšší šlechty opět nabýt moci v řízení státu (využití opozice pařížského parlamentu)

1653: feudální povstání proti neomezené královské moci ukončeno vojenskou porážkou

vláda Ludvíka XIV.

doba největšího mocenského rozmachu (absolutistický systém vzorem pro Evropu)

zásahy do daňového systému

hospodářská reforma ministra financí Colberta (cílem bylo zvýšení vývozu a omezení dovozu zboží)

„panovník je nadřazen nad všechny smrtelníky“

expanzivní politika → rozšíření území na S a V

náboženská nesnášenlivost (proti hugenotům a jansenistům), 1685: Fontainebleau – zrušení nantského a aleského ediktu, zrušení kalvinistické církve a zabavení jejího majetku

1682: duchovenstvo vyhlásilo základní organizační předpisy francouzské národní církve (galikanismus), popírající moc papeže ve světských záležitostech a potvrzující svrchovanost obecných koncilů nad papežem; kruté pronásledování kacířů

rostoucí moc policie (knižní cenzura, systém příkazů v zapečetěných obálkách)

změna organizace armády:

stálá armáda

provinciální domobrana (plnění vnitřní služby)

vojáci byli verbováni za žold, loďstvo doplňováno násilným způsobem z pobřežního obyvatelstva, vznikaly jednotky z najatých cizinců (hlavně Švýcaři), důstojníci ze šlechty)

válka o dědictví španělské (1701-1714)

pokus o svržení Bourbonů z trůnu

utrechtský (1713) a rasttatský (1714) mír: udržení trůnu s podmínkou, že se Francie a Španělsko nikdy nespojí

Francie na pokraji hospodářské katastrofy

Francouzská revoluce (1789)

Příčiny:

špatná hospodářská situace (usměrňovaná reformami – hospodářská, soudní)

1788: povstání v Grenoblu proti soudní reformě (jednota aristokracie a třetího stavu skončila svoláním generálních stavů) →dvojnásobné zastoupení třetího stavu

nízká úroda, pokles výroby, zvýšení nezaměstnanosti

Průběh:

duben 1789: povstání v pařížské čtvrti Saint-Antoine

leden 1789: vypracován volební řád, základní volební jednotkou se stal soudní okres

5. května 1789, Versailles:Zasedání generálních stavů

snaha krále a vyšší šlechty učinit z GS jen poradní orgán

třetí stav požadoval rozšíření práv (a aby se staly nejvyšším zákonodárným orgánem v zemi)

17. června: třetí stav se prohlašuje za Národní Shromáždění (schůze v Míčovně) → prosba krále o oddělená zasedání stavů (nevyslyšena) → 9. července: poslanci z jiných stavů se přidávají k NS a prohlašují se za Ústavodárné shromáždění (nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán francouzského lidu)

Ludvík XIV. povolal vojska z celé země do Paříže a Versailles a snažil se ÚS rozehnat, to vyvolalo rozhořčení

12. července: první střety vojska a lidu (zavření burzy: bankéři vstoupili do tvořící se Národní gardy), 13. července došlo k rozšíření po celé Paříži

14. července: lid vtrhl do Invalidovny (skladiště zbraní), dobytí Bastily (symbol revoluce) → rozšíření revoluce do celé země (18.7. povstání v Troyes, 19.7. Štrasburk, 21.7. Cherbourg, 24.7. Rouen): rozpouštěny staré mocenské orgány a sestavovány nové městské rady

4. srpna 1789: zrušení daňových výsad a feudálních povinností (včetně roboty)

26. srpna 1789: Deklarace práv člověka a občana

návrh volebního zákona: