Kabrhel OPD

Ihned po válce vzniká křesťanská Lidová strana, která měla být alternativou pevně 

organizovaným socialistům, vyčleňovat se začali také komunisté. Neklidná situace vyvrcholila 
v letech 1919-1920, která byla kvůli častým stávkám a sociálním protestům nazývána „rudou 
dvouletkou.“ 

Vznik a vzestup fašismu 

Bývalý učitel Benito Mussolini se před válkou angažoval v socialistickém hnutí, ale pro své 

názory podporující vstup do války se se stranou rozešel. Roku 1919 zakládá Fascio di 
combattimento – zárodek budoucí fašistické strany, ve které se sdružila pestrá paleta lidí – 
demobilizovaní vojáci, obchodníci či republikáni. Samotný program byl konglomerátem zejména 
socialistických a národnostních otázek: 

o  zavedení volebního práva pro ženy,  
o  snížení aktivního volebního práva na 18 let, 
o  zavedení osmihodinové pracovní doby, podíl zaměstnanců na vedení podniků,  
o  konfiskaci či vysoké zdanění válečných zisků,  
o  zestátnění některých velkých podniků,  
o  vytvoření národní milice a vytvoření impéria pod heslem „Velké Itálie“. 

Vstup na politickou scénu byl poměrně nenápadný. Ve volbách roku 1919 kandidovali fašisté 

v Milánsku, ale do parlamentu se neprosadili. Fašistické bojůvky začaly na venkově, později i ve 
městech šířit atmosféru strachu, čímž se zalíbili většině Italů (fašisté pro ně nakonec byli lepší 
alternativou než socialisté či komunisté). Zemí zmítaly stávky (např. generální stávka byla 
v továrně Alfa Romeo v Miláně). Z obav před posilováním levice nabídly pravicové strany po 
volbách roku 1921 Mussolinimu místo ve vládě. Ten požadoval (ačkoli dostal ve volbách pouze 
7%) křeslo premiéra.  

Vše vyvrcholilo tzv. říjnovým pochodem na Řím – demonstrace síly fašistů, kdy 30 tisíc 

„černých košil“ pochodovalo směrem k Římu. Mussolini vyhrožoval, že pokud nebude jmenován 
premiérem, vezmou si fašisté moc sami. Král Viktor Emanuel III. ustoupil a ve strachu 
z občanské války Mussoliniho jmenoval premiérem.