Kabrhel OPD

otázka č. 61 – ústavní systém sjednoceného Německa v 19. století 

spojena dohromady s předcházející 

otázka č. 62 – proces sjednocení Itálie 

Podobně jako sjednocení Německa nebylo ani sjednocení Itálie krátkodobou otázkou. Na 

začátku 19. století byla Itálie rozdrobena. V důsledku Napoleonových výbojů do Itálie vznikaly 
na dobytých územích vazalské státy. Pokoření z cizí okupace však evokovalo nacionalistické 
myšlení a touhu po vlastním jednotném státě a vytvářeno tak živnou půdu pro ideu sjednocení – 
risorgimenta. 

Evropa se po Vídeňském kongresu vrátila do starých kolejí – Lombardie a Benátky připadly 

zpět Rakousku. V této době také vzniká tajné hnutí karbonářů, které si kladlo za cíl boj proti 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

58

rakouské nadvládě. Vznik červencové monarchie ve Francii našel ohlas i v Itálii – vzniklo hnutí 
Mladá Itálie s Giuseppe Mazzinim v čele.  

(zkopírováno z „italské“ části otázky č. 31) - Roku 1848 je Itálie silně rozdrobená (viz mapa). 

Na Sicílii dříve vypuká povstání proti nadvládě Bourbonů, lid si vymůže přijetí demokratické 
ústavy. Dále dochází k odtržení Neapolska, kde je panovníkova moc taktéž omezena ústavou. 
Z ústav přijatých roku 1848 po celé Itálii je nejvýznamnější sardinská – tzv. Sardinský či 
Piemontský status. Ačkoli bylo hlavní motivací revolucionářů zakotvení různých občanských a 
politických práv, doprovodným jevem byla touha po italském sjednocení. Tomu bránila 
rakouská nadvláda za severu země. Útok proti Rakousku vedl sardinský král Karel Albert, ale byl 
poražen v bitvě u Custozzy.  

Druhá vlna revoluce se zvedla v srpnu 1848, jejími motivy bylo vytvoření republiky. Do 

popředí se dostali Giuseppe Mazzini a Giuseppe Garibaldi.  

Roku 1849 se proti Rakousku Karel Albert postavil znovu, ale opět byl poražen, tentokrát u 

Novarry a abdikoval. To bylo z italské strany vše a velmoci postupně navracely staré pořádky.  

Klíčovou postavou další fáze sjednocení byl ministerský předseda Sardinského království