Kabrhel OPD

koordinaci ekonomik států východního bloku. Fakticky však fungovala jako mocenský nástroj 
pro ovládání ekonomik socialistických států Sovětským svazem (např. české Zetory dělaly velkou 
radost mongolským kolchozníkům). 

Zakládajícími členy byly tyto státy: Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, 

Rumunsko a Sovětský svaz. Později došlo k přístupu Albánie, NDR, Mongolska, Kuby a Vietnamu.  

Základním pilířem její činnosti byla koordinace národních pětiletých plánů a rozdělování 

úkolů ve výrobě a výzkumu jednotlivým státům.  

Mezi orgány RVHP náležely zasedání Rady, výkonný výbor či Sekretariát. Formálně byla 

rozpuštěna roku 1991. 

Varšavská smlouva 

Byla založena roku 1955 jako obranný protipól NATO po přistoupení SRN. Byla uzavřena na 

20 let s možností automatického prodloužení o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty 
nevypoví.  

Členy byly NDR, Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Albánie, Bulharsko a SSSR.  
Nejvyšším orgánem byl v praxi Politický poradní výbor (ve skutečnosti ale direktiva 

přicházela z Kremlu, stejně jako v názvu knihy Zdeňka Mlynáře: Mráz přichází z Kremlu). Prvním 
hlavním velitelem Varšavské smlouvy byl maršál Ivan Stěpanovič Koněv - držitel asi miliardy 
metálů, dvojnásobný Hrdina SSSR, laureát sedmi (!) Leninových řádů – takovej to byl frajer, odtud 
zvolání Jiřího Kodeta v Pelíškách – „pojď mi to povědět sám, ty Koněve!!“ 

Válka s imperialisty se nekonala, proto zůstává nejznámější (a smutnou) vojenskou akcí 

tohoto paktu vojenská intervence v Československu v srpnu 1968. Na protest proti ní vystoupila 
Albánie. 
 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

61

otázka č. 65 – historie integrace ESUO, EHS a Euratom do roku 1993 

ESUO 

Snahy Francie o kontrolu uhelných ložisek a ocelářského průmyslu v Porúří, které by 

Německu poskytly materiální zázemí pro další zbrojení, řešil Schumanův plán (vyhlášený 9 
května, proto je tento den „dnem Evropy“). Ten navrhoval ustavení organizace, která by 
spravovala francouzské a německé zdroje uhlí a oceli, vytvořila společný trh těchto produktů a 
prostřednictvím nadnárodních orgánů upravovala podmínky výroby a prodeje v těchto 
klíčových odvětvích – ESUO, někdy také označováno jako Montánní unie. Pod vznikem této 
organizace je výrazně podepsán Jean Monnet. Zakládajícími členy byly Francie, SRN, Itálie a 
státy Beneluxu.