Kabrhel OPD

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

59

 
Roli hlavního hybatele integrace převzal po Aristide Briandovi Winston Churchill, který 

ihned po válce zdůrazňoval myšlenku vytvoření Spojených států evropských. Slavným se v tomto 
ohledu stal jeho curyšský projev z roku 1946.  

Prvním krokem ke zlepšení hospodářské situace v Evropě byla realizace Marshallova 

plánu. K jeho realizaci byla zřízena Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci 
(OEEC). Celkový objem prostředků, které takto byly do Evropy „napumpovány“ dosáhl mezi lety 
1948 a 1952 dvanácti miliard. Roku 1961 se přeměnila na Organizaci pro hospodářskou 
spolupráci a rozvoj (OECD). 

Jako mezník v evropské integraci bývá vnímán Haagský kongres z dubna 1948. Ten se sice 

konal jako soukromě iniciovaná konference (Hnutí za evropskou jednotu), ale sešlo se na ní více 
než 800 delegátů včetně největších politických osobností jako Churchill (ten dokonce celému 
kongresu předsedal) či Adenauer.  Výsledkem konference byla Haagská rezoluce, vznášející 
požadavek na vytvoření hospodářské a politické unie. Dále byla použita k iniciaci založení Rady 
Evropy. 

Prvním vojenským paktem byl Bruselský pakt, který byl uzavřen mezi VB, Francií a státy 

Beneluxu k zajištění obrany proti případné agresi Německa. V roce 1954 k němu přistoupila 
Itálie následovaná SRN – došlo k přejmenování na Západoevropskou unii. Když ale o rok 
později přistoupila SRN do NATO, ztratila tato unie význam.

otázka č. 64 – Rada Evropy, NATO, RVHP, Varšavská smlouva 

Rada Evropy 

RE je mezinárodní organizace, založená v květnu 1949, se sídlem ve Štrasburku. Zakladateli 

bylo těchto 10 států: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Švédsko 
a Velká Británie. Ačkoli měla být průkopníkem evropské integrace, svou roli „sjednotitele“ 
Evropy nenaplnila. Skládala se z Výboru ministrů a Parlamentního shromáždění, neměla žádný 
výkonný orgán. Na půdě RE byla roku 1950 přijata Úmluva o ochraně lidských práv a 
základních svobod.