Kabrhel OPD

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

52

otázka č. 56 – pátá francouzská republika 

O páté francouzské republice hovoříme od roku 1958. Základní rysy této republiky jsou 

popsány v ústavě, která nahradila ústavu z roku 1946, a která byla přijata 4. 10. 1958. Hlavním 
obratem oproti čtvrté republice je přechod z parlamentní demokracie na poloprezidentskou.  

Došlo k posílení exekutivy na úkor legislativy – v čele výkonné moci stojí silný prezident, 
volený přímo občany (což mu zajišťuje vysokou legitimitu) původně na 7, nyní na 5 let – 
jmenuje premiéra, ministry, může rozpustit Národní shromáždění a je vrchním velitelem 
ozbrojených sil. Předsedá Ministerské radě (prezident, premiér, ministři zahraničí, vnitra, 
financí a obrany).  
 
 

Samotná ústava neobsahuje oddíl lidských práv – v tomto směru odkazuje na ústavu čtvrté 

republiky z roku 1946 (tato část ústavy zůstala v platnosti i nadále) a na Deklaraci práv 
člověka a občana.

Zákonodárná moc se dělí mezi Národní shromáždění (dolní komora, volena na 5 let)a 

Senát (horní komora, volena na 9 let). NS je silnější komorou – na návrh vlády může přehlasovat 
nesouhlas Senátu. Vláda je odpovědná Národnímu shromáždění.  

Vzniku páté francouzské republiky předcházela vládní krize, která souvisela s válkou 

v Alžírsku (1954 – 1962). Po vleklých bojích se nakonec v referendu vyslovilo 99,7%  obyvatel 
Alžírska pro nezávislost a byl ustaven samostatný stát, v jehož čele stál Ahmed Ben Bella. 

Na „domácí půdě“ se de Gaulle snažil o upevnění pozice Francie v mezinárodních vztazích. 

Společně s Konrádem Adenauerem se snažili překonat francouzsko-německé spory a Smlouvou 
o francouzsko-německém přátelství z ledna 1963 položil základy dnešnímu těsnému spojení 
těchto států. Aby zamezil narušení pozice Francie jako velmoci uvnitř EHS, stavěl se de Gaulle 
proti přijetí Velké Británie. Kromě toho vystoupila Francie roku 1966 z vojenských struktur 
NATO.