Přednášky ŘP

o 

soukromo – právní vztahy – jednotlivec a stát stojí na stejné úrovni (rodinné, občanské, 
pracovní právo) 

obecné x partikulární (ius commorare x ius particulare) 

o 

obecné 

platí pro všechny osoby, subjekty vyskytující se na území státu – bez výjimky 

o 

partikulární (nepravidelné) 

platí jenom pro někoho či někde = favorbilia 

vztahuje se na část, třeba nezletilý (v Římě ve 14 letech), poslanec, velvyslanec, 
obecné právo se na ně nedá aplikovat 

privilegium 

pozitivní – ku prospěchu věci → favorizování 

odiózní – negativní – subjekt práva je v něčem omezen – nechce-li jít 
svědčit → nemůže už nikdy žalovat 

dispozitivní x kogentní (ius dispozitivum x ius kogens) 

o 

dispozitivní 

něco říká, ale nezakazuje, aby se subjekty chovaly jinak 

subjekty, které chtějí normu použít, se mohou odchýlit od formulace právní normy 
(např. kupní smlouva, nemusí být přesně dodrženo schéma dle zákonu → může 
dojít k dohodě o postupné platbě, ne něco za peníze) 

o 

kogentní 

právo přísné 

norma přísně stanovuje, co ten subjekt může nebo nemůže, nemá volbu 

Další práva 

civilní x honorární (ius civile x ius honorarium) 

o 

civilní 

staré právo, které se vyvíjelo z právního obyčeje, jehož nositelé byli pouze římští 
občané (civis Romani) 

později i latinové (občané žijící bezprostředně v blízkosti Říma) 

212 n. l. zrovnoprávnění obyvatel (císař Caracallo) 

morální náboženské normy – zákon 12 desek (5. st. př. n. l.) – plebejové si prosadili 
sepsání právního obyčeje 

o 

honorární ??? 

většina norem soukromého práva vytvořena soudní praxí a činností praetorů 

úřednické (peatorské) 

o 

normy vytvářené „z nouze“ 

o 

když se objevuje mezera v právu, něco co civilní právo neupravuje a praetor cítí potřebu 
vztah regulovat → vytvoří normu o tom jak v těchto případech rozhodovat