Zápočet výpisky

Kapitola třetí: Nabývání a zánik práv

• Skutečnosti právní = událost, se kterou se spojuje vznik, změna či zánik práv soukromých, jsou nejrůznějšího druhu, na prvním místě stojí adekvátním způsobem projevená lidská vůle, dále sem ale patří i rozhodnutí soudu, narození a smrt člověka, uplynutí času, omyl,…

• Vznik práva je spojen s jeho nabytím určitým subjektem originární nabytí práva (originaria adquisitio)

• Proti tomu stojí nabytí práva, které už někdo měl, nabyvatel jedná v souhlase se zatím oprávněným – Nemo ad alium plus iuris tranferre potest, quam ipse habet (nikdo nemůže na druhého převést více práva, než sám má) – nabývání odvozené, derivátní, rozlišují se dvě formy – translativní nabývání (auctor převádí na nabyvatele právo ve stejném rozsahu, v jakém je měl sám (successio), nebo nabytí konstitutivní (auctor nepodstupuje nabyvateli všechno své právo, ale jen část) translativní nabývání má také dvě formy, jsou to: singulární sukcese = derivativní nabývání jednotlivých práv, univerzální sukcese= nabytí určitého majetku jako celku

• Zánik práv nazýváme zcizením práv (alienatio)

1. Právní jednání

• Negocium – široký pojem, zahrnuje víc, než právní jednání, ale dá se říct, že jde o projev vůle, který na základě právní normy působí vznik, změnu nebo zánik soukromých práv

• Vůle má rozhodující význam, ale její výkon musí být proveden adekvátně

  • Právní jednání jednostranná a dvoustranná – u jednostranných stačí projev vůle jedné osoby, při dvoustranných je nutný souhlasný a vzájemně se doplňující projev vůle dvou nebo více stran

  • Jednání inter vivos a jednání mortis causa – v prvním případě jde o úpravu vztahů během života, v druhém na případ smrti zde je charakteristická odvolatelnost

  • Jednání úplatná (onerózní) – jedna strana poskytuje za nabytou výhodu protiplnění, proti nim stojí bezplatná (lukrativní) – protihodnota se nedává

• Každé právní jednání předpokládá, že

  • Jednající má způsobilost k právnímu jednání

  • Jednající projevuje svou skutečnou vůli ve formě zákonem určené

  • Obsah jednání je právně přípusný

1. Formy projevu vůle

• Právně významný projev vůle lze klasifikovat různými způsoby

  • Vůle je projevena přímo a výslovně (nemusí být slovní!)

  • Vůle je projevena nepřímo, mlčky, konkludentním jednáním (z jednání člověka vyplývá, že je projevem určité vůle)

  • Sporné je mlčení (v situaci, kdy je třeba projevit odchylnou vůli, znamená mlčení souhlas – Qui tacet, consentire videtur ubi loqui potuit et debuit)

• Projevy vůle jsou formální nebo bezforemné právní formalismy odbourává praetor, ale určitý stupeň formálnosti si římské právo zachovávalo vždy, odstranily se jen komplikované a zbytečné formalismy

1. Vady vůle a projevu

• Vznikne-li mezi vůli a projevem rozpor, nedostává se právnímu jednání nezbytného základu a jednání je proto neplatné, účinnost právního jednání se posuzuje podle osoby, která projev učinila, dochází k různým situacím

  • Nesouhlas je jasný v situaci, kdy jednající prohlásí něco žertem nebo na divadle či v řeči demonstrandu causa (aby uvedl příklad)

  • Nesouhlas na základě nepozornosti jednajícího – přeřeknutí se, přehlédnutí se v podepisované listině, ale odvolávat se nemůže, protože nesouhlas zavinil

  • Strana projeví, co projevit chtěla, projevu připisuje ale jiný význam, než je význam objektivní jedná se o nepravý omyl