Zápočet výpisky

Právní postavení člověka nesvobodného – otroka

• Otrok je objektem práv, nemá žádná práva – otrok nic nevlastní, co nabývá, nabývá pro svého pána (neuznávaly se ani pokrevenské vztahy mezi otrokem a jeho dětmi)

• Otrok nepožíval žádnou přímou právní ochranu, usmrcení cizího otroka = zničení cizí věci

• Pro otroky platily některé právní normy zvláštní (protože měl dar řeči a svobodné vůle): již za republiky se mu přiznávala určitá část na komerciu (ius commercii), což ale platilo, pokud to pánovi prospívalo (otrok nemohl svého pána zavazovat) Servi conditionem nostram meliorem facere possunt, deteriorem non possunt (Otroci můžou naše postavení zlepšit, zhoršit je nemohou)

• Otrokovo vlastnictví může vznikat přes peculium (v běžné praxi si od pána vykupoval svobodu)

• Otrok může být žalován z deliktů, pokud byl pro jejich spáchání propuštěn pánem na svobodu

• Svévole pánů se někdy stíhá sankcemi

• Otorctví končí:

  • Smrtí otroka – nikoli smrtí vlastníka, otrok je předmětem dědictví, mrtvý otrok se ale stával člověkem, jeho hrob byl chráněn stejně jako hrob svobodného člověka

  • Propuštěním na svobodu – právní jednání, při kterém pán z vlastní vůle ruší otrocký vztah a propouští nesvobodného ze své moci (manumissio), podle republikánského práva civilního je manumisse formální akt, který může mít tři podoby

    • Manumissio per vindictam – propuštění pomocí hůlky, před soudním úředníkem (praetor, správce provincie), přítomen musí být propouštějící pán, propouštěný otrok a assertor libertatis, což je svobodný člověk, který prohlásí otrokovu svobodu

    • Manumissio per censum – zápis otroka do seznamu svobodných občanů římských

    • Manumissio testamento – vlastník otroka dá ve své poslední vůli otrokovi svobodu, propuštění musí být provedeno verbis latinis et imperavitis (slovy latinskými a přikazujícími)

• Užívalo se ale i dalších forem propuštění (propouštění před přáteli = svědci propuštění, častá je manumisse dopisem, což ale ius civile neuznává)

1. Propuštěnci – libertini

• Otrok propuštěný na svobodu se obvykle stával římským občanem, ale nebyl ingenuus – na svobodě narozený a stále byl částečně vázaný na svého pána, za špatné chvoání vůči němu mohl být zpětně povolán do otroctví

• Patron měl i zákonné právo dědické po propuštěnci, oprávnění patrona navíc přechází na jeho potomky, ale nevztahuje se na potomky propuštěncovy

1. Osoby v mancipiu (personae in mancipio)

• Noxae datio = vydání pachatele poškozenému, ale k mancipaci docházelo i prodejem z nouze, nebo zloděj, při krádeži dopadený nebo člověk, který se dobrovolně dal najmout = personae in mancipio nesetrvávají v otrockém postavení trvale, proto jsou jejich veřejná práva zachována

• Vázanost k pánovi končí manumissí