Zápočet výpisky

• vedle věcného práva druhé hlavní odvětví majetkových práv

• vzniká ve starších dobách, ale rozvíjí se až s rozvojem majetku a hospodářství (po překonání prvních forem naturálního hospodářství)

• obligační práva jsou historicky mladší odvětví, předpokládá pokročilý stupeň vývoje práv věcných

• typická je dynamika vztahů, obligační práva totiž mobilizují majetkové hodnoty

• určují směnné a obchodní vztahy

• pro obligační práva neplatí absolutní účinnost, jsou relativně závazná (tedy platí jen vůči některým lidem)

• práva obligační se opírají o povinnosti jednoho určitého člověka, jde o zprostředkovaný, odvozený vztah (žaloba z obligace musí hned v intenci daného člověka označit – žaloba z věcného práva oznamuje jen tvrzení právního panství nad věcí)

• při žalobě z obligačního poměru musí žalovaný spolupracovat s žalobcem a soudním magistrátem od začátku tzv. defensivní povinnost žalovaného

• žaloby z obligačního poměru se nazývají actiones in personam (žaloby proti osobě, žaloby osobní) (pozn. Proti nim stojí actiones in rem – tzn. Žaloby věcné)

• pramenem osobních žalob je povinnost uložená jednomu konkrétnímu člověku

• v rozvinutém římském právu vedly ke vzniku těchto povinností dva důvody

  • protiprávním jednáním byla způsobena újma, vznikla povinnost ji odčinit = závazek z protiprávního činu tzv. obligace z deliktu

  • někdo se s druhým člověkem dohodl o vzájemném plnění, které právní řád uznává, a vznikla mu povinnost toto plnění poskytnout obligace z kontraktu

Omnis enim obligatio aut ex contractu aut ex delicto nascitur – Každá obligace vzniká totiž buď ze smlouvy nebo z deliktu

• strana oprávněná = creditor (věřitel), oprávnění neboli pohledávka nomen

• strana zavázaná, dlužník = debitor, dluh tedy debitum

• debitum = povinnost určitým způsobem jednat, povinnost poskytnout věřiteli plnění, tato povinnost může existovat sama o sobě a má právní význam, ale obligaci nezakládá o obligaci jde až v případě, kdy si věřitel může z dlužníkova majetku odebrat hodnotu, (ekvivalent) dlužného plnění jako náhradu

• v rámci obligace se dlužníkův majetek dostává do fáze zvláštní vázanosti, ta umožňuje eventuální věřitelův zásah při náhradním uspokojování pohledávky nastoupila na místo původní osobní vázanosti dlužníka (mohl jej prodat do otroctví, zavřít do vězení i zabít)

• 326 př. Kr. lex Poetelia – odstraňuje osobní vázanost dlužníka, dále ručení jen dlužníkovým majetkem

Historický vývoj římské obligace

• Nejstarší formou obligace byl závazek vznikající z protiprávního porušení cizí zájmové (majetkové) sféry východiskem vývoje byly obligace z deliktu

• Základem obligace ze smluv bylo nexum, „věrná ruka“ neboli fiducia a formální ústní slib – stipulatio nebo sponsio

• Nexum se původně uplatňovalo, když někdo nedovoleným způsobem poškodil zájmy druhého, poškozený si mohl zjednat zadostiučinění prostřednictvím svémocné msty, nebral se ale poškozený nebo pachatel sám jako osoba, ale v rámci rodu nexus byl náhradník, který se mancipoval do rodiny poškozeného

• Postupem času vázáno, nejprve podmíněním povolením od veřejného orgánu, později svémoc jen v noci