Zápočet výpisky

Pokud jsou předmětem obligace usurae, úroky, jedná se o nesamostatnou obligaci, která je závislá na obligaci jiné, hlavní – obligatio principalis

Předmětem obligatio principalis je suma peněz nebo kvantum jinak genericky určených věcí, které byly dány jako mutuum a usurae představují náhradu za užívání cizího majetku

Nemůže existovat sama, má povahu akcesorickou nemůže bez hlavní obligace ani vzniknout ani trvat zaniká nejpozději se zánikem obligace hlavní

Damnum je újma na statcích druhého naším jednáním způsobená a námi zaviněná

v římském právu oba druhy shrnuty v pojmu interesse = rozdíl mezi majetkovým stavem poškozeného v okamžiku rozsudku a majetkem, který by poškozený měl, kdyby ke škodlivému zásahu nebylo došlo

škoda postihuje vlastníka vlastník jako věřitel odpovídá za škody, ke kterým by došlo bez zavinění dlužníka (zejména zásahem vis maior) casus sentit dominus

vedle vis maior se rozlišovaly ještě casus fortuity (náhody nižší), za které vlastník neodpovídal a výjimečně zavazovaly dlužníka i bez jeho zavinění

k osvobození dlužníka ale docházelo jen, když šlo o vis maior a individuálně určený předmět plnění (protože druhově určené nezaniká!)

pokud nevznikne věřiteli škoda následkem toho, že dlužníkovo plnění se po vzniku obligace stane nemožným, vezme ojediněle obligace za své, obyčejně se ale jenom mění obsah obligace – původní nárok se promění na nárok na náhradní plnění, dlužníkova povinnost na plnění se změní na povinnost na náhradu škody

pokud je náhrada škody stanovena smluvně, smlouva obsahuje i předpoklady, za kterých se náhrada plní

pokud je povinnost náhrady škody ze zákona, vychází se z abstraktních premis, povinnost dlužníka k náhradě škody pak předpokládá

• kauzální nexus – existuje objektivní spojitost mezi jednáním dlužníka a nastalou újmou, příčinná souvislost

  • problematické pro praxi – jak určit nepřímý kauzální nexus (že dlužník vytvořil takové podmínky, ve kterých došlo k např. zničení věci?)

• lze prokázat subjektivní vztah dlužníka ke škodlivému výsledku – zavinění

  • k uznání je třeba vysoký stupeň právního vývoje uznání, že odpovědnost za škodu může nést pouze člověk a to pouze ten, kdo je schopný si uvědomit následky svého jednání

  • dvě formy zavinění: dolus – zlý úmysl a culpa v užším slova smyslu – nedbalost

možnost odsoudit proviněného k naturálnímu plnění původního předmětu obligace až v justiniánském právu (do té doby jen pekniuární kondemnace), náhrada škody se pak mohla objevit samostatně vedle předmětu plnění samotné obligace (interesse akcesorické) nebo na jeho místě za nesplnění či zamření obligace (interesse hlavní)