Zápočet výpisky

Kapitola první: vznik obligace

1. Obligace civilní a obligace praetorské

• Obligace obecně jsou neobvyklé, odůvodněné zvláštními důvody (zvláštní vztah mezi oprávněným a zavázaným ve starší době mohl být na základě obligace ohrožen i život zavázaného)

• I po Poeteliově zákoně platí, že obligace vznikají jen z určitých typických a typizovaných vztahů

1. Kontrakty (smlouvy)

2. Delikty (bezprávné, protiprávné činy)

• Formulový proces: každá obligace vzniká na základě actio in personam, která se opírala o příslušnou normu a tak byla in ius concepta (stylizovaná podle civilního práva)

• Pojem rozšiřován praetorem přidaly se žaloby preatorské

1. actiones utiles – žaloby, kterými praetor chránil vztahy analogické vztahům, které uznávalo ius civile

2. actiones in factum – „žaloby vylíčením skutkové podstaty“ chránily nové vztahy, které civilní právo neznalo

v obou případech ale platilo, že praetorské žaloby chrání pouze typizované případy, ne každou smlouvu nebo každý delikt

pro vázanost dlužníka podle praetorského práva se nepoužíval termín obligatio ale opis frází actione teneri („podléhat žalobě“), obdobně se pro smlouvy praetorského práva nepoužíval termín contractus ale pactum (což civilní právo používalo pro označení netypizovaných, nežalovatelných a neformálních úmluv)

• doba císařská: objevují se nové, dříve nežalovatelné úmluvy – pacta legitima – zásada typičnosti jednání se nadále respektovala, ale došlo k jejímu patrnému oslabení

• za závazné byly považovány úmluvy jakéhokoli obsahu (i atypické), které měly vést k vzájemnému plnění a jedna ze stran té druhé už plnění poskytla justiniánské právo: tzv. reálné kontrakty nepojmenované

• K oslabení principu typičnosti vedla i změna v povaze stipulace

• Justiniánské právo defakto stojí na prahu uznání obecné závaznosti smluv (princip typičnost je velmi, velmi slabý) Pacta sunt servanda (formulováno až středověkými římskoprávními školami)

1. Obligační smlouva – contractus

• Contractus = dvoustranné právní jednání mezi živými, ze kterého vzniká civilním právem znaný poměr (obligace) buď na základě určité formy, nebo bez určité formy na základě typizovaného, právem uznaného účelu

• Kontrakty formální mají zákonem stanovenou pevnou formu

  • Forma na prvním místě

  • Obligace vzniká vždy, i v případě, že strany sledují nějaký atypický zájem (pokud je dodržena forma) jediná podmínka: zájem nesmí být zakázaný

  • Jedná se o smlouvy abstraktní (z formy není poznat záměr), tedy platné bez ohledu na hospodářský základ jednání

  • Dva druhy

    • Verbální (slovní)

      • Vznikají pronesením určitých zákonem stanovených formulí

      • Velmi populární

    • Literální (písemné)

      • Vznikají provedením zápisu do účetních knih

      • Ne příliš oblíbené, z užívání vyšly ve 3. století