Zápočet výpisky

Žaloby civilní

• = actiones in ius conceptae

• V intenci formulovaný nárok se opírá o normu civilního práva

• Povinnost dlužníka = oportere a zní buďto na dare, anebo na dare facere (nároky na plnění neurčité)

• Pokud šlo o plnění neurčité, musel být vždy v žalobě uvedený důvod (kauza), ze kterého nárok vznikl (uváděl se v demonstraci)

• Nároky na plnění určité nemusely uvádět kauzu, jednalo se o abstraktní žaloby s označením condictiones

• Východiskem pro actiones in ius conceptae bylo žalobcovo tvrzení v intenci, ale rozhodující význam měl příkaz k odsouzení v kondemnaci hlavně u žalob z deliktu bylo běžné, že žalovaný odsuzoval až k několikanásobku hodnoty uveden v intenci

• Žaloby ze smluv a skutečností podobných (pozdější kvazikontrakty) měly jinou osobitost

Actiones bonae fidei

• Soudce může ve druhém ve druhém stádiu při zjišťování žalobcova nároku přihlížet k vedlejším úmluvám mezi žalovaným a žalobcem, také k obchodním uzancím a ke zvyklostem a ke každé nepoctivosti obecně časově náročné

• Při stanovení kondemnační sumy může přihlížet k interessi pozitivní i negativní

• Příslušely ze všech kontakrů konsenzuálních, z reálných kromě mutua, dále z fiducie, tutely a z negotorium gestio (nepřikázané jednatelství)

Actiones stricti iudicii

• Ze zápůjčky, z kontraktů verbálních a literálních a z bezdůvodného obohacení

• = „žaloby přísného práva“

• Omezují rozhodčího na pouhé zjištění oprávněnosti žalobcova nároku, nic jiného se nebere v potaz

• Námitky musely být prováděny formálně cestou excepce, akcesorické nároky musely být vtěleny do formálních smluv (úroky formou stipulace)

• Tak tvrdý postup byl nebezpečný i pro žalobce, který nesměl zažalovat více, než nač měl právo (jinak hrozí pluspetice)

• Zní vždy na pevnou sumu peněž nebo na vydání určité věci ( soudce ji peněžitě ocení před vydáním rozsudku)

Žaloby praetorské

• Nebyly koncipovány podle civilního práva, ale podle skutečnosti – in factum conceptae

• Žalobce opíral svůj nárok o popis faktických událostí, se kterými praetor spojoval žalovatelnost

• Praetor formuloval příkaz k odsouzení neurčitě, ale protože přesně stanovil podmínky odsouzení, rozhodce neměl příliš akční volnosti a tak byly tyto žaloby podobné žalobám přísného práva

• Se změnou charakteru soudního řízení a postavení soudce ztrácí actiones stricti iudicii a actiones bonae fidei na procesních zvláštnostech

• Rozdíly se přesunují do oblasti hmotného práva, kdy některé obligační poměry se řídí zásadami přísnějšího, jiné zásadami volnějšího práva

• Termín condictio se stává víceméně ekvivalentem označení actio