Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Závazek rukojemství byl stejný jako závazek dlužníka, ručil „vedle“ dlužníka jako druhý hlavní dlužník – v podstatě to stejné jako dlužnická solidarita
Postupem času získal akcesorickou povahu – rukojmí sliboval jen úsilí a péči, aby hlavní dlužník dluh splnil
Definitivní podoba za Justiniána: 531 zrušení konsumpčních účinků litiskontestace při fideiussi a rukojmímu dal právo beneficium excussionis sive ordinis (výhoda omluvy nebo pořadí) = pokud se věřitel obrátí přímo na rukojmího, ten může odrazit jeho útok námitkou pořadí, tedy tím, že ručí až po hlavním dlužníkovi
Poměr mezi rukojmím a hlavním dlužníkem měl různý základ
Výjimečně může rukojmí žádat na dlužníkovi zaplacení dluhu na základě zákona (např. sponsio)
Většinou vznikal regresní nárok na základě smlouvy příkazní (mandatum) anebo nepřikázaného jednatelství (negotiorum gestio)
Svůj nárok si rukojmí někdy zajišťoval zvláštním rukojmím návratným
Pozdní (pozdní doba klasická) bylo uznáno, že pokud zaplatí rukojmí věřiteli dluh hlavního dlužníka, hledí se na poměr, jako by rukojmí koupil od věřitele pohledávku za cenu splaceného dluhu a tak se cessí stal sám věřitelem = beneficium cedendarum actionum = výhoda postoupených žalob
Práv zástavní (věcná záruka obligace, zřizovaná dlužníkem nebo osobou třetí)
Do moci věřitele se převede nějaký majetkový objekt a věřitel se na jeho hodnotě bude hojit, pokud nebude hlavní obligace řádně splněna
Předáním moci do držby se měnilo i postavení dlužníka – neručí celým svým majetkem, na místo obligatio personae nastupuje obligatio rei zvláštní ochrana příjemce zástavy (praetor chránil věřitele jako věcně oprávněného = ochrana absolutního charakteru, i proti osobám třetím)
Realizace zástavy = věřitel se pro dlužníkovo nenaplnění dluhu hojí z jeho věci
Ve starší době musela být mezi dlužníkem a věřitelem zvlášť ujednána
V justiniánském právu je zástavní právo věcným právem k věci cizí
Kapitola sedmá: Zánik obligace
Na počátku končila obligace prostým faktickým zadostiučiněním, později placením výkupného
S počátkem používání nexa jako záruky placení dluhu nedeliktní povahy, proměnil se i právní charakter zániku obligace, nestačilo pouhé splacení dluhu, ale muselo nastat tzv. nexi liberatio, formální akt rušící formální akt dřívější, kterým bylo nexum založeno
Z toho byla vyvozena nauka o opačném jednání (contrario actus) = formální jednání, kterým se likvidovala vázanost a formální akt, kterým byla vázanost založena
Proti těmto formalismus se postupně prosazoval názor, že rozhodujícím momentem při zániku obligace je jen skutečné plnění a pak obligace musí zaniknout i bez formálního aktu, momentu plnění se později říkalo solutio (starý termín pro „uvolnění pout“)