Zápočet výpisky

Kapitola druhá: Kontrakty literární (písemné)

• Mají pevnou formu = provedení zápisu do účetních knih, taktéž abstraktní smlouvy, přísně jednostranné

• Původně se zápisy do úředních knih prováděly až jako potvrzení při předání věci (zápůjčky)

• Později se zápis začal považovat za právně závazný i ve chvíli, kdy zápůjčka nebyla vyplacena

• Používaly se hlavně k novačním účelům

• Žaloba z literárního kontraktu je žaloba přísná, nejčastěji actio certae creditae pecuniae

• Vyšly z užívání již ve 3. století

Kapitola třetí: Kontrakty reálné

• Všechny reálné kontrakty reálné pojmenované jsou bezúplatné, nemůžeme za ně žádat odměnu

• Ke svému vzniku vyžadují předání věci, tedy jedna ze stran musí skutečně splnit to, co bylo s druhou stranou ujednáno a to s úmyslem zavázat si druhou stranu k protiplnění a druhá strana s tímto vědomím plnění přijala

• Původně se mezi reálné kontrakty počítaly 4 jednoduché smlouvy, kdy smluvené protiplnění spočívalo jenom v tom, že příjemce věc po čase vrátil obligace vůbec nemohla vzniknout, dokud neměl dlužník věc v rukou, proto tedy úmluva o jednom ze 4 typů reálných kontraktů byla jen smlouvou o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo)

• Mezi čtyři staré reálné kontrakty patřily

  • Mutuum – zápůjčka

  • Commodatum – půjčka, výpůjčka

  • Depositum – úschova

  • Pignus – smlouva o zástavě ruční

• Časem docházelo k rozšiřování typizovaných důvodů vzniku reálných kontraktů, závaznost přiznávána stále většímu počtu smluv s obsahem atypickým obecná žalovatelnost smluv o jakémkoli vzájemném plnění, kde jedna ze stran svůj závazek splnila a plnění druhé straně poskytla

• Justiniánské právo je shrnulo pod název kontrakty nepojmenované

• Z původních pojmenovaných je zápůjčka jednostranná, ostatní dvoustranné nerovné

• z mutua existuje jen jedna žaloba, z commodata, deposita a pignu dvě

  • Actio directa = žaloba na vrácení předané věci

  • Actio contraria = žaloba uplatňující nároky vůči tomu, kdo věc předal

1. Mutuum – zápůjčka

• Historicky nejstarší

• S cílem poskytnout druhému úvěr (causa credendi) věřitel převede do dlužníkova vlastictví určité množství věcí zastupitelných (genericky určených) a dlužníka si tak zaváže, aby mu totéž množství věcí téhož druhu vrátil

• Čas navrácení může být smluvně stanoven, jinak může věřitel žádat navrácení kdykoli

• Věřiteli přísluší žaloba actio certae pecuniae, pokud šlo o peníze a actio certae creditae rei, pokud se jednalo o jiné zastupitelné věci

• Jednalo se o žaloby přísného práva nebyly postižitelné úroky a jiné vedlejší úmluvy strany je musely zakládat stipulacemi jako samostatně žalovatelné

• fenus nauticum – zvláštní případ zápůjčky, „římské námořní havarijní pojištění“, kde dlužník zapůjčenou sumu věřiteli vrací, jen pokud jeho loď vykoná svou obchodní cestu úspěšně, braní úroků se mohlo sjednat i neformálně, povolovalo se zvýšení úrokové míry, protože smlouva byla aleatorní (riskantní)