Zápočet výpisky

Kapitola čtvrtá: Kontrakty konsenzuální

• historicky zřejmě nejmladší vznikly proto, že Řím se stal příliš velkým a bylo třeba obchodovat na dálku

• konsensus je jediným podstatným rysem formy jejího vzniku – shodná vůle dvou stran stačí a smlouva je pak hotová

• patří mezi ně

  • emptio-venditio

  • locatio-conductio

  • societas

  • mandatum

• jedná se o smlouvy synallagmatické (dvoustranné rovné), jen mandatum je nerovné

• všechny žaloby, které z nich vyplívají, jsou iudicia bonae fidei

• každé smlouvě odpovídá dvojice žalob, pouze mandatum má directa a contrario

• bylo zvykem dát stvrdit konsensus zřizováním závdavku

1. Koupě – prodej (emptio – venditio)

• Smlouva trhová, o koupi a prodeji, je smlouva o výměně věci za peníze

• Smlouvou se zakládají obligační závazky stran: prodatelův závazek odevzdat věc, kupcův závazek zaplatit trhovou cenu a to od okamžiku, kdy se smlouva stane perfektní = když se strany dohodnou na předmětu a ceně

• Předmětem může být jakákoli věc in commercio, pokud se kupuje věc, která zatím neexistuje, mluví se o koupi věci budoucí – taková smlouva může být s podmínkou (že věc skutečně vznikne, emptio rei speratae – koupě věci očekávané) nebo bez podmínky (emptio spei – koupě naděje, jedná se o smlouvu riskantní, aleatorní)

• Předmět může být určen individuálně, alternativně nebo genericky, jde prodávat i věci cizí (smlouva dodací), ale není možné si koupit věc vlastní

• Cena musí být určena v penězích, ale není vyloučeno dohodnout si vedlejší plnění, a musí být objektivně určená (např. cenou na tržišti)

• Cena nemusí odpovídat hodnotě, ale pretium debet esse iustum (cena má být spravedlivá)

• Protože se jedná o kontrakt synallagmatický, mají práva a povinnosti obě strany

  • Kupcova povinnost – spočívá v zaplacení trhové ceny, kupec musí v prodlení hradit všechny náklady, které od uzavření smlouvy prodavatel s prodanou věcí měl, odpovídá za náhodu, i když mu věc nebyla odevzdána periculum est emptoris = nebezpečí postihuje kupce

  • Prodatelova povinnos – jsou dvojího druhu – prodatel odpovídá za právní vady věci a za její vady faktické, musí převést předmět trhu do držby kupce, aby kupec držel nerušeně a trvale, nesmí se najít nikdo, kdo by kupci věc evinkoval, ani kdo by k věci připisoval nějaké věcné právo, o kterém kupec od prodatele něvěděl, odpovídá za každou nedbalost včetně nižší náhody

    • odpovědnost prodatele za evikci – původně se vymiňovala zvláštní stipulací na duplum, závazek vynutitelný přímo actione empti postupem času se přímo z actio empti za výslovně vymíněné

    • Prodatel ručí za to, že věc má vlastnosti, které sliboval, že nemá nedostatky, které výslovně vylučoval

      • Při prodeji otroků a dobytka na tržišti musel prodatel podle nařízení kurulských aedilů předem hlásit některé, tzv. ediktální vady

      • Aedilové dávali kupcům žaloby, kterými se tato odpovědnost realizovala

        • Actio redhibitoria – zrušení trhu, pokud byly nedostatky tak velké, že bránily řádnému užívání věci

        • Actio quanti minoris – nárok na snížení trhové ceny, pokud šlo o drobnější vady