Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Receptum nautarum cauponum stabulariorum
Zvláštní slib, který dával lodník, hostinský a majitel stájí svému zákazníkovi, že jeho věci vnesené do podniku budou náležitě opatrovány
Později slib odpadal a závazek vznikal pouhým vnesením věcí do podniku
Odpovědnost podnikatele stupňována až po nižší náhodu (custodia), tedy ručil za každé poškození věci, od kterého se nemohl osvobodit zásahem vyšší moci
Receptum argentarii
Slib bankéře vyplatit v určitý den třetí osobě určitou částku na účet svého klienta
Příjemci vznikala ze slibu actio receptitia proti bankéři
Bankéř vzhledem ke klientovi otevíral běžný účet nebo úvěr
V justiniánském právu sloučeno s konstitutem debutu
Pacta legitima
Souborný název nefomálních úmluv žalovatelných v dobách římského císařství
Zejména sem patří pollicitatio dotis – neformální slib věna (stal se žalovatelným zákonem círaře Theodosia II.) a neformální slib darovací
Až do doby císařské nebylo darování považováno za samostatné právní jednání, bylo pouze kauzou (důvodem) majetkových převodů, podle toho mohlo mít povahu reálnou (převod vlastnictví nebo zřízení věcného práva), obligační (postoupení pohledávky, závazek formálním ústním slibem) nebo faktickou (o darování jde tam, kde se uzavírá jednání z důvodu obdarovat – donandi causa
Donatio – darování – je bezplatné a dobrovolné rozmnožení majetku obdařeného, kterým dárce zmenšuje své vlastní jmění jenom proto, aby rozmnožil majetek druhého (proto darováním není (odmítnutí dědictví, aby je dostal někdo jiný, prekarium, commodatum)
Lze provádět různě, mimo jiné i darovacím slibem
Ten musel mít povahu stipulace, neformální darovací slib uznávalo až justiniánské právo
Jako kauza majetkového převodu je justiniánské právo vždy smlouvou úmyslu někoho obdarovat musí odpovídat ochota dar přijmout (výjimkou je darování provedené formou zaplacení cizího dluhu, to může být provedeno i proti dlužníkově vůli)
Dárce neodpovídá obdarovanému za evikci, ani za vady darované věci, pouze pokud dárce jednal dolózně, přísluší dlužníkovi actio doli
Kapitola šestá: Obligace z bezprávných činů
Obliace z deliktů – obligationes ex delicto (ex maleficio)
Vzniká pachateli, když vědomě škodlivým zásahem porušil právní sféru druhé soukromé osoby (nikoli sféru veřejnou = crimina součást veřejného práva)
Útoky proti zámům soukromých osob = delicta nebo maleficia součást soukromého majetkového práva, protože dává jednotlivcům nárok na pokutu (a náhradu škody), za který pachatel ručil majetkem stejně tak jako při závazcích vzniklých ze smlouvy
Obligationes ex delicto vyrůstají z typizovaného základu, zásada obecné odpovědnosti za každý protiprávní čin se objevuje až v poklasickém a justiniánském právu (ani tak není prováděná důsledně)
V právu republikánského Říma stály v popředí tři typizované podstaty deliktů: furtum (krádež), damnum iniuria datum (poškození či zničení cizí věci) a iniuria (urážka na cti), během občanských válek 1. stol. k nim praetorské právo přidalo dva praetorské delikty: vis ac metus (donucení, vydírání) a dolus (podvod)