Zápočet výpisky

Kapitola druhá: Posloupnost zákonná neboli intestátní

• Základní podmínkou je smrt zůstavitele, který zemřel intestatus – aniž by pořídil testament, nebo zanechal testament, ale ten je neplatný, nebo se neplatným stal po zůstavitelově smrti (pozbyl platnosti či účinnosti)

• Odlišuje se okamžik, kdy pozůstalost na dědice napadá, kdy se na něj přenáší a kdy se mu nabízí

• Povolaný dědic musí být způsobilý stát se dědicem, všeobecně platilo, že musí být krom jiného římským občanem a aby byl v době zůstavitelově smrti aspoň nasciturus

• Posloupnost vycházela nejprve z příbuzenských vztahů, pro které byla zpočátku určující římská agnátská rodina, postupně byly tyto vztahy zatlačovány do pozadí, až převážily vztahy kognátského pokrevního příbuzenství

• Zákon 12 desek zavedl posloupnost nejbližšího agnáta, prázdné dědictví se řešilo zavedením usucapio pro herede, dědického vydržení

• Nejstarší posloupnost byla po otci rodiny, tedy po zůstaviteli, který byl pater familias, jeho intestátní dědice římská právní terminologie označovala za heredes sui, dědice vlastní ti, co se zůstavitelovou smrtí stávali sui iuris

  • Především dědi (přirozené nebo adoptivní)

  • Manželka, která byla uxor in manu

  • Vnuci a další osoby náležející k přímému potomstvu

  • Manželky dříve zemřelých synů a další osoby sešvagřené

  • Pohrobek, který v době smrti žil v matčině těle

= dědicové domácí (domestici) – patřili k rodině zůstavitelově, zároveň jsou heredes necessarii = nutní dědicové

• Dědici se stávali v okamžiku zůstavitelovy smrti bez ohledu na svou vlastní vůli, nemají možnost dědictví odmítnout (v okamžiku předlužení velmi nevýhodné)

• V jejich případě se tedy nemluví o „povolání k dědictví“, neužije se termín delace

• Dědictví se dělilo podle hlav in capita - rovnými díly, u vzdálenějšího potomstva podle kmenů in stirpes – vnuci zůstavitele se dělili o díl, který by připadl na jejich předka, který sice nežil, ale prostředkoval jejich příbuzenství se zůstavitelem

• Pokud zemřel člověk, který neměl heredes sui ani testament, jeho majetek byl považován za věc ničí a byl předmětem volné okupace změna se Zákonem 12 desek

  • Nový prvek: zákonné dědické právo nejbližšího agnáta

    • Zůstavitel zemřel a neměl nejbližší nutné dědice dědicem se stal nejbližší agnát (agnatus proximus)

      • Tím byl ten agnát, který mu byl v okamžiku smrti nejblíže, často agnátští sourozenci nebo matka, pokud byla jeho agnátkou

      • Pozůstalost se mezi nejbližší agnáty dělila podle hlav

      • Toto se uplatnilo vždy, když šlo o posloupnost po ženě (nemůže mít heredes sui, protože ti vychází z moci pater familia)

  • Pokud neexistoval takový agnát, připouštělo se dědictví příslušníků rodů, gentilů

  • Pokud se nenašel ani nikdo takový, pak byla věc skutečně ničí a byla předmětem usucapio pro herede, dědického vydržení