Zápočet výpisky

Osoba ustanovená dědicem musela být v testamentu jednoznačně označena, ale nevadilo, pokud nebyla označena svým jménem, nebo pokud testament odkazoval na jinou listinu, kde je tato osoba popsána (mystický testament)

• Osoba nesmí být označena potupným jménem

Pokud psala testament třetí osoba, nemohl testament obsahovat žádná ustanovení ve prospěch pisatele pod sankcí neplatnosti dispozice a hrozbou dalších tretů

Zůstavitel mohl ustanovit za dědice jednu osobu (heres ex asse) nebo více osob (heres ex parte)

Není možné, aby testament nerozdělil všechen majetek, podíly určení pro více dědiců musely vždy pokrýt vše

Pokud bylo povoláno více dědiců, ale zůstavitel jim neurčil podíly (dědici byli napsaní bez podílů – sine partibus scripti), vycházelo se z toho, že jsou povoláni ke stejným podílům

Pokud byli napsaní v jedné větě, mělo se za to, že jsou povoláni k jednomu podílu, ale ostatní dědicové, kteří takto zapsaní nebyli, byli povoláni každý ke svému podílu podle toho, kolik jich bylo

Pokud by se podíly překrývaly nebo přesahovaly výši pozůstalosti, podíly v testamentu se přiměřeně zvětšovaly a zmenšovaly

Pokud byl jmenován jeden dědic k celku a další k podílu, nejprve obdržel druhý dědic svůj podíl a pak zbytek ten, kdo byl jmenován k celku

Pokud byl jmenován jen jeden dědic, ale jen k podílu, dědil vše

Pokud bylo jmenováno několik dědiců, kde někteří měli určené podíly, někteří ne, pak ti, co měli určené podíly, své podíly dostali, ale ti, co je určené neměli, se dělili o zbytek pozůstalosti

• Pokud v takovémto případě by určené podíly překračovaly pozůstalost, dělila se ta na dvě poloviny – z jedné byli uspokojeni dědici s podíly, které se přiměřeně zmenšily, z druhé rovným dílem dědicové bez určených podílů

Dědic mohl být povolán jen k určitému předmětu nebo souboru z pozůstalosti odporuje principu univerzální sukcese, zprvu neplatná, ale již za republiky snaha zachovat zůstavitelovu vůli

• K takovému omezení se nepřihlíželo, pokud byl jmenován jen jediný dědic jen k nějaké věci

• Pokud dědiců bylo několik, někteří měli stanoveno jmenování jen k nějaké věci, hledělo se na ně jako na dědice bez podílu

Ustanovení za dědice mohlo být vázáno podmínkou – při odkládací podmínce byla odložena delace, ke které docházelo splněním podmínky, ale povolaný dědic může žádat praetora o udělení držby i dříve, když poskytl záruku osobám, které přicházely v úvahu jako dědicové pro případ, že by podmínka byla zmařena nebo že by povolaný dědic zemřel před jejím splněním

• Záruka zajišťovala, že povolaný dědic nebo jeho dědicové pozůstalost vydají

• Dále se mohl zřizovat opatrovník pozůstalosti, curator bonorum

Podmínka mohla být definována i negativně, pak se dědic zavazoval ostatním dědicům stipulací, že ji neporuší