Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Podle starého civilního práva šlo zrušit starý testament jen pořízením nového a tento úmysl bylo nutné v novém testamentu vyjádřit
U mancipačního testamentu zůstával testament v platnosti, pokud bylo možné dokázat průběh mancipačního obřadu a s ním spojená ústní prohlášení poslední zůstavitelovy vůle
Zrušení testamentární listiny nestačilo
Jinak tomu bylo v praetorském právu, které zavedlo skutečný psaný testament
K zrušení testamentu stačilo porušení vnějších formálních znaků testamentární listiny nevýhodou bylo, jak bylo snadné takový testament poškodit (i náhodou) + nešlo testament jen tak otevřít k dodatečné úpravě, vždy musel být znovu zapečetěn před sedmi svědky (tedy pořídit nový testament)
Začalo se vyvíjet otevření testamentu, které bylo úkonem nikoli soukromé, ale úřední povahy
Za Justiniána se za zrušené má považovat jen to, co zůstavitel chtěl vážně zrušit
Ke zrušení testamentu může dojít i bez vůle zůstavitele (i tady se hovoří o testamentum ruptum)
Zejména v případě, že neplatnost nastává agnatione postumi když zůstaviteli přibyl nový suus
Pokud ale takový postumus zemřel, bylo možné, by testamentární dědic, který vinou narození ztratil platnost, požádal praetora o udělení držby pozůstalosti
Další případ, když zůstavitel pozbyl po zřízení testamentu testamentární způsobilost – testamentum irritum (pomýlený, marný testament)
I pokud postihla zůstavitele kaptisdeminuce (platnost testamentu není ohrožena, pokud kaptisdeminuce nastala důsledkem válečného zajetí, pokud se vrátil domů)
Pokud se testátor dal osvojit arrogací
Testament mohl zaniknout tím, že se opustil, opuštění testament (testamentum destitutum, desertum) = žádný z dědiců určených v testamentu se dědicem nestal ostatní dispozice pozbývají platnosti
Posloupnost proti testamentu
Posloupnost některých intestátních dědiců, která nastává, přestože zůstavitel projevil poslední vůli testamentem
= formální práva nepominutelných dědiců = zásada, aby zůstavitel určité osoby v testamentu nepominul (musel je jmenovat, ale už bylo jedno jak – jako dědice, k nepatrnému podílu, vydědit je,…)
Formální práva nepominutelných dědiců mají v první řadě dědicové vlastní a nutní (heredes sui et necessarii), zvlášť syn (filius familias) (pokud nebyl ustanoven, byl celý testament neplatný pro nespravedlnost), ostatní dědicové sui museli být také zmíněni, ale stačilo to všeobecným prohlášením, zatímco syn musel být vyděděn výslovně pro svou osobu
Významná je otázka pohrobka neboli postuma
Původně narození postuma činí testament neplatným
Postupem času mohl pohrobka vydědit
Posloupnost proti testamentu mohl realizovat i praetor a to tak, že udělil držby pozůtalosti těm, které za nepominutelné považoval – bonorum possessio contra tabulas – proti testamentu
Nepominutelní dědicové praetorského práva dědili podle svých intestátních podílů