Zápočet výpisky

Podle starého civilního práva šlo zrušit starý testament jen pořízením nového a tento úmysl bylo nutné v novém testamentu vyjádřit

• U mancipačního testamentu zůstával testament v platnosti, pokud bylo možné dokázat průběh mancipačního obřadu a s ním spojená ústní prohlášení poslední zůstavitelovy vůle

  • Zrušení testamentární listiny nestačilo

Jinak tomu bylo v praetorském právu, které zavedlo skutečný psaný testament

• K zrušení testamentu stačilo porušení vnějších formálních znaků testamentární listiny nevýhodou bylo, jak bylo snadné takový testament poškodit (i náhodou) + nešlo testament jen tak otevřít k dodatečné úpravě, vždy musel být znovu zapečetěn před sedmi svědky (tedy pořídit nový testament)

• Začalo se vyvíjet otevření testamentu, které bylo úkonem nikoli soukromé, ale úřední povahy

• Za Justiniána se za zrušené má považovat jen to, co zůstavitel chtěl vážně zrušit

Ke zrušení testamentu může dojít i bez vůle zůstavitele (i tady se hovoří o testamentum ruptum)

• Zejména v případě, že neplatnost nastává agnatione postumi když zůstaviteli přibyl nový suus

• Pokud ale takový postumus zemřel, bylo možné, by testamentární dědic, který vinou narození ztratil platnost, požádal praetora o udělení držby pozůstalosti

• Další případ, když zůstavitel pozbyl po zřízení testamentu testamentární způsobilost – testamentum irritum (pomýlený, marný testament)

  • I pokud postihla zůstavitele kaptisdeminuce (platnost testamentu není ohrožena, pokud kaptisdeminuce nastala důsledkem válečného zajetí, pokud se vrátil domů)

  • Pokud se testátor dal osvojit arrogací

• Testament mohl zaniknout tím, že se opustil, opuštění testament (testamentum destitutum, desertum) = žádný z dědiců určených v testamentu se dědicem nestal ostatní dispozice pozbývají platnosti