Zápočet výpisky

Heredes necessarii = dědicové nutní

• Mohli to být jen dědicové testamentární

• Otroci, které zůstavitel ustanovil jako dědice a zároveň je propustil na svobodu (obvykle, pokud se zůstavitel obával, že se bude jednat o předluženou pozůstalost, aby potupa spojená s konkurzním řízením postihla propuštěnce a nikoli zůstavitele a jeho památku)

• Členové zůstavitelovy rodiny, kteří mu v okamžiku smrti byli podřízeni jen nepřímo (např. vnuk ustavený v testamentu svého děda jako dědic)

Heredes extranei = extraneové

• Dědicové cizí/odjinud

• Všichni ostatní dědicové

• Zda se dědici stanou, záleželo na jejich výslovném projevu vůle dědicové dobrovolní, voluntární (heredes voluntarii)

• Nezbytný pojem delace – delací získává dědic extraneus právo dědictví přijmout nebo odmítnout

• Adiatio = adice – přijetí dědictví

  • Civilní právo zná formální a neformální adici

    • Formální = cretio

      • Požadovaná původně od testamentárních, později i od intestátních dědiců

      • Uskutečňuje se slavnostními slovy

      • Zůstavitel ji mohl učinit podmínkou nabytí dědictví a na případ nesplnění dědice vydědit, jinak nutná nebyla

    • Neformální adice = gestio pro herede

      • Povolaný dědic se začne jako dědic chovat konkludentní forma adice

      • Dědická adice v užším slova smyslu je výslovné prohlášení dědice

• Dědic musí být všeobecně způsobilý k právním úkonům

• Podle civilního práva je vyloučeno zastoupení (jen u úplně nezpůsobilých?)

• Až poklasické právo dovoluje, aby jednal otec nebo poručník

• Pro přijetí dědictví z testamentu platila navíc podmínka o ius capere ex testamento – způsobilosti přijmout dědictví z testamentu

  • Nezpůsobilé jsou osoby v postavení justiniánských Latinů

  • Dle zákonodárství z počátku principátu caelibes

  • Částečně způsobilí jsou orbi

• Odmítnutí dědictví zpravidla nevyžadovalo žádnou zvláštní formu, stačilo, aby se povolaný jako dědic nechoval

  • Pokud je jako podmínka stanovena krece, nevadilo, pokud se dědic vyslovil, že dědictví nechce, protože později (do 100 denní lhůty) mohl ještě dědictví přijmout krecí jediný případ lhůty civilního práva pro přijetí dědictví

• Praetorské právo dávalo pozůstalostním věřitelům právo dotázat se dědice, zda dědictví přijme

  • Dotázaný si mohl vyžádat deliberační lhůtu (na rozmyšlenou)

  • Pokud nechal tuto lhůtu uplynout, aniž by nastoupil do dědictví, jako by ji odmítnul

  • Jinak jeho odpověď mohla znamenat přijetí nebo odmítnutí dědictví

• Zvlášť charakteristické bylo přijetí dědictví u praetorské intestátní posloupnosti (v rámci praetoské sukcesivní delace)

  • Prekluzivní lhůty mezi jednotlivými dědickými třídami

• Praetor ale svou činností zasahoval i přímo do civilního práva praetorská magistrátská praxe začala překrývat civilní dědickou posloupnosti v otázce přijetí dědictví

  • Žádost o udělení držby byla posuzovaná jako neformální dědická adice podle civilního práva