Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Codicilli ab intestato facti
Kodicil intestátní
Dohromady znala římská věda 4 druhy kodicilu: kodicil v testamentu předem vyhrazený, kodicil dodatečně potvrzený, kodicil, který v testamentu zmíněn byl, ale dodatečně jej opravoval nebo doplňoval a kodicil intestátní
Kodicil nejprve nevyžadoval žádné zvláštní formy, ale forma se postupně ustalovala – obvykle má povahu neformálního dopisu
V poklasické době minimální formální požadavky, které ho přiblížily testamentu
V justiniánském právu to byl podpis zůstavitele, pět svědků a unitas actus – časová a místní jednotka aktu, která byla vyžadovaná i při testamentu
tak se z kodicilu vyvinul nový typ všeobecného pořízení na případ smrti (může se tam vše až na ustavení dědice)
Pokud se např. testament stal neplatným, hledělo se na něj jako na zůstavitelovu vůli vyjádřenou kodicilem, ustanovení dědice se pak považovalo za univerzální fideikomis a odkazy za fideikomisy
Osoby zúčastněné na odkazu
Právní vztah odkazu vychází od zůstavitele, ten musel mít způsobilost pořídit testament (testamenti factio aktiva) – v době, kdy testament zřídil i v době své smrti
Fideikomisy žádné zvláštní náležitosti nevyžadovaly (až v justiniánském právu je vyžadována testamentární způsobilost aspoň v okamžiku smrti)
O tom, kdo mohl být obtížen, rozhodovalo, zda šlo o civilní legát nebo fideikomis
Legát jen testamentárnímu dědici
Fideikomis každému, kdo měl získat pro případ smrti zůstavitele nějaký zisk, i intestátnímu dědici
Odkazovníkem mohl být ten, kdo měl způsobilost být testamentárním dědicem (testamenti factio passiva)
Mohl jím být i dědic nebo jeden z dědiců odkaz byl zanechán jednomu ze spoludědiců a současně byla výslovně označena zatížená osoba, nebo určena nebyla = praelegat nebo také praefideikomis a odkazem byli obtíženi všichni spoludědicové včetně odkazovníka v poměrech určených dědickými podíly
Co z podílu spoludědice-odkazovníka připadalo na odkaz, nabýval spoludědic-odkazovník (prelegatář) jako dědictví nikoli jako odkaz, což mělo význam pro výpočet tzv. falcidiánské kvarty
Zůstavitel mohl nařídit odkaz tak, že měl napadat několika osobám – pro případ, že by odkazovník nenabyl
U fideikomisů jsou pro neformálnost mnohem komplikovanější vztahy, tam byla možná substituce
Zvláštní ej forma tzv. rodinných fideikomis, kdy zůstavitel může odkázat nějakou věc někomu ze svých příbuzných s podmínkou, aby ten ji zase odkázal příbuznému atd. (omezeno v justiniánském právo na čtvrté pokolení, pokud poslední držitel zemřel v nedospělosti)
Předmět odkazu a omezení míry odkazů (falcidiánská kvarta)
Odkázáno mohlo být vše, co mělo majetkovou hodnotu
Vliv mělo i to, jak byl určen předmět obsahu – individuálně nebo genericky nebo alternativně
Individuálně určenou věc musel obtížený odkazovníkovi vydat nebo mu ji musel opatřit (nebo nahradit její hodnotu, kdyby nebylo obstarání za přiměřený náklad možné)
U genericky nebo alternativně vymezené věci měli volbu buď odkazovník nebo obtížený
Podle klasického náhledu měl volbu (optio) odkazovník, pokud šlo o odkaz, z něhož vznikalo právo uplatnit věcnou žalobu, jinak obtížený
U genericky určených věcí neměl odkazovník volit nejlepší věc a obtížený nejhorší
Podle klasického práva existoval i zvláštní způsob výběru, tzv. opční legát = generický vindikační legát, při kterém zůstavitel výslovně vyhradil odkazovníkovi právo volby s tím, že si může vybrat z určité skupiny věci nebo z určitého počtu
Dle justiniánského práva při generickém odkazu volí jednoduše odkazovník