Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Bylo možno odkázat i věci, které teprve vzniknou, věci dalších osob, věci dědice, věci nehmotné, pohledávky,…
Šlo touto cestou i prominout dluh
Předmětem mohlo být jakékoli jednání, jakékoli dare nebo facere, které mohlo být předmětem obligačního plnění
Legatum sinendi modo
Forma užívala slov „heres meus damnas esto sinere“ sinere = dovoliti, nechati
Také dával jen obligační nárok
Dědic ale nemusel předmět odkazu sám vydat, stačilo, když strpěl, že si odkazovník předmět vzal
Mohou tak být odkázány jen hmotné věci, které měl zůstavitel nebo jeho dědic v době zůstavitelovy smrti aspoň v praetorském vlastnictví
Legatum per perceptionem
= odkaze precepční
Formule obsahovala termín „praecipito“
Nebyl římskou právní vědou posuzovát jednotně
Prokuliáni – obdoba vindikačního legátu
Sabiniáni – odkaz, kterým se jednomu ze spoludědiců poskytoval zvláštní majetková prospěch
Předmětem mohla být jen věc zůstavitelova
Civilní odkazy byly přísně formální pokud se nedodržely formální náležitosti, byly neplatn
Praxe se naučila kombinovat odkazy tak, aby se dal vždy užít alespoň odkaz damnační, později se forma damnačního odkazu stává převládající formou civilních legátů
Fideikomisy byly odkazy neformální
Vznikaly z proseb, kterými se zůstavitel obracel na někoho, kdo měl dědit, aby poskytl majetkový prospěch další osobě
Vznikal obdobný poměr odkazům civilního práva, ale osoba, na kterou se zůstavitel obracel, nemusela být dědic, ale kdokoli, kdo zůstavitelovou smrtí něco získal
Původně jen etické a morální závazky
Za principátu se stávají právně vynutitelnými
Začínají se blížit damnačnímu legátu
Zakládají obligační povinnost a předmětem může být jakékoli dovolené plnění
Stále se ale liší neformálností
Junsitiánská konstitute z let 529 – 531 sloužila damnační legáty a fideikomisy
Odkazovník má obligační nárok
Vindikovat může předmět odkazu, pokud šlo o věc, která byla v době zůstavitelovy smrti v jeho vlastnictví
Říkalo se tomu souhrnně legatum
Existuje ale orální fideikomis – zůstavitel ústně informoval přítomného dědice o svém úmyslu někomu něco odkázat
Kodicil – nový typ posledního pořízení
Vyvíjí se z fideikomis, kodicil byl původně dopis, kterým zůstavitel vyjadřoval svoji vůli někomu něco odkázat
Již za Augusta jsou závazné fideikomisy, které obsahoval kodicil, který si zůstavitel předem vyhradil v testamentu
Kodicil nemusel být vázán na testament, mohl existovat i bez něj
Codicilli at testamentum facti
Kodicil testamentární, pozdější právní věda o něm hovoří jako o dovětku k testamentu
Považuje se za součást testamentu platnost vázána na platnost testamentu
Dále platnost vázána na to, že se dědic stane dědicem
Výhodou je možnost měnit a doplňovat testament
Je možnost realizovat dispozice, které je jinak možné realizovat jen v testamentu (civilní legáy, manumisse, jmenování poručníků) – pokud byl kodicil potvrzený testamentem