Zápočet výpisky

Kapitola pátá: Právní ochrana dědice

• Základním prostředkem ochrany dědice byla dědická žaloba, hereditatis petitio, která působila proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost nebo držel jednotlivé pozůstalostní věci

• Žalobcem byl civilní dědic, který podáním žaloby vindikoval pozůstalost (jako celek nebo jednotlivé věci)

• Pasivně legitimovaný byl jen ten držitel, který o sobě tvrdil, že je dědic, nebo nemohl uvést jiný důvod držby

• Dědická žaloba ( - vindikace pozůstalosti) nesměřovala bezprostředně proti osobě žalovaného (žalovaný na ni nemusel u soudu odpovídat, nemusel se účastnit řízení, pokud žalobci vydal pozůstalost)

• Žalovanému může být odejmuta držba pozůstalosti, pokud odmítá spolupracovat, interdiktem quem hereditatem

• Původně žaloba směřovala k uplatnění dědicova práva vůči hmotným věcem, v klasické době se rozšířila i na předměty, co měl zůstavitel v detenci a jeho pohledávky a vše, co k dědictví po zůstavitelově smrti přibylo nebo věci, které nastoupily na místo původním pozůstalostních předmětů

• Cílem žaloby bylo dosáhnout vydání pozůstalosti

• Praetorský dědic byl chráněn prostředky praetorského práva, zejména interdiktem quorum bonorum – tak se domáhá pozůstalostních věcí

  • Interdikt účinný i proti civilnímu dědici

Kapitola šestá: Odkazy

1. Legata a fideicommissa

• Odkaz = jednostranný právní úkon na případ smrti, kterým zůstavitel poskytuje majetkový prospěch osobě, která není jeho dědicem

• Odkaz vede také k sukcesi, ale nejedná se o sukcesi univerzální, ale jen singulární

• Vzniknuvšího vztahu se týká osoba dědice odkazem obtížené pozůstalosti (jinak také obtížený – oneratus) a odkazovníka (legatarius)

• O legatáři (dokazovník) se mluví jako o poctěném (honoratus)

• Odkaz civilního práva = legatum

• Legata je možné nařídit jen v rámci testamentu předepsanou rozkazovací formou, později i v kodicilu (který byl testamentem potvrzen)

• Podle civilního práva existovaly čtyři způsoby, jak odkaz nařídit 4 druhy odkazů civilního práva

  • Legatum per vindicationem

    • = legát vindikační

    • Při zřízení bylo užíváno slov „de logo“ ( ze slovesa legare = odkázat)

    • Vindikační odkazovník získával k věcem kviritské vlastnictví (ve chvíli, kdy dědic nabyl dědictví)

    • Zůstavitel mohl odkázat jen takové věci, které měl sám v kviritském vlastnictví

    • Bylo tak možné odkázat pozemkovou služebnost nebo požívací právo k věci, která byla v kviritském vlastnictví zůstavitele takové právo mohl odkazovník vindikovat

  • Legatum per damnationem

    • = legát damnační

    • Užívala se formule „heres dare damnas esto“

    • Odkazovník získával pouze obligační nárok na vydání předmětu z odkazu

    • Slabší postavení než u vindikačního legátu

    • Výhodou bylo, že předmětem mohlo být vše, co mohlo být předmětem obligačního vztahu