Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Dědic původně nebyl chráněn vůbec, účinnou ochranu proti neomezenému ručení zná až justiniánské právo
Do té doby např. mandátní smlouva s pozůstalostními věřiteli, kterou mu věřitelé přikázali přijmout pozůstalost, ale jako mandatář měl nárok na nápravu škody, takže neručil za víc, než co zdědil
Opravdová a účinná ochrana v klasické době jen pro otroky (který jako nutný dědic, když byl zároveň propuštěn na svobodu, nemohl odmítnout, nebyl vůči zůstaviteli suus, takže nemohl ani abstinovat) – separovalo se jmění, které získal až po smrti zůstavitele od pozůstalosti a za dluhy neručil tím separovaným majetkem
Justiniánské právo: konstituce r. 531 zaváděla beneficium inventáře – chránilo dědice proti předražené pozůstalosti
Základem je pořízení přesného soupisu (inventáře) všeho, co náleželo do pozůstalosti
S inventarizací musí dědic začít do 30 dnů ode dne, co se dozvěděl o delaci, a skončit ji musel do 90 dnů
Ručil jen aktivy, tedy jen celkovou hodnotou pozůstalosti, vlastní pohledávky a pohřební náklady si mohl odečíst
Pokud inventář nepořídil (nebo nestihnul lhůtu) ručil neomezeně
Neměl právo na tzv. falcidiánskou kvartu proti odkazovníkům
Dědic, který nabyl pozůstalost, s ní může volně disponovat
Mohlo dojít k odnětí dědictví = eremptorium – ze zákonů z doby císařství, pokud se dědic provinil proti zůstaviteli nebo jeho poslední vůli
Odňaté dědictví připadalo státní pokladně
Vydržení pozůstalosti
Usucapio pro herede
Zvláštní případ nabytí podle civilního práva a současně zvláštní případ nabytí vydržením
Ve starších dobách, pokud zemřel zůstavitel bez přirozených dědiců a testamentu, byly jeho věci ničí a mohly být okupovány
Zákon 12 desek volnou okupaci omezil zavedením intestátní dědické posloupnosti ve prospěch nejbližšího zůstavitelova agnáta
Možnost volné okupace byla vyloučena tím, že se na držitele začalo pohlížet jako na dědice, který zdědil vydržením
Stačila roční lhůta, držitel byl pak povinen konat i rodinné oběti za zůstavitele
Jinou povahu mělo vydržení v době klasické vydržovaly se jednotlivé pozůstalostní věci každá zvlášť
Držba má trvat jeden rok (i u nemovitostí) a držbu musel držitel získat dříve, než dědic nabyl dědictví
Držitel má mít způsobilost testamentárního dědice, ale nevyžaduje se ani titul (důvod nabytí) ani dobrá víra
Později je to považováno za druh krádeže (snaha ziskuchtivě se zmicnit pozůstalostních věcí dříve než dědic nabyl dědictví)
Spoludědicové a jejich postavení
Každý dědic byl univerzálním sukcesorem zůstavitele, což platilo i o spoludědicích (když je více dědiců povolaných k pozůstalosti)
Podobně jako u spoluvlastnictví bylo omezeno postavení každého ze spoludědiců určeno o podílech (vyplývají z počtu nebo jsou přímo v testamentu)
Podle dědických podílů se rozdělilo vše, co bylo reálně dělitelné
K tomu, co dělitelné nebylo, vzniklo mezi dědici společenství – consortium
Vývojové východisko pro spoluvlastnictví a společenské smlouvy
Spoludědicové se stávali společně (dle podílů) nositeli věcných práv k reálně nedělitelným pozůstalostem a solidárně závaznými pro obligační závazky a solidárně oprávněnými pro pohledávky