Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Zápočet výpisky

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (201.51 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

  • Náhradníkem má být zejména potomek mentálně nezpůsobilého nebo někdo z potoků pořizovatele a teprve potom někdo (kdokoli) jiný

    1. Testamentární způsobilost

    • Testamentární způsobilost = testamenti factio

    • Způsobilost se vyžaduje od osob, které se účastnily zřízení testamentu, ale i od těch, kterých se týkal obsah testamentu

      • Zůstavitel, testamentární svědkové, vážný, familiae emptor, dědic, odkazovníci, poručníci,…

    • Tuto způsobilost mají obecně římští občané a Latini, ti, komu náleží ius commercii

    • Testátor (zůstavitel) a dědic musí splnit další podmínky

    • Pozdější římské právní školy rozlišují

      • Aktivní testamentární způsobilost

        • Testamenti factio activa

        • Nutná pro testátora

        • Nemají ji osoby alieni iuris, otroci, nedospělci, duševně choří (kromě „světlých okamžiků“), kleštěnci (jen určitou dobu), marnotratníci, němí a hluší (změněno za Justiniána), intestabiles, justiniánští Latinové, později odpadlíci od víry a heretici ženy mohou pořídit pozůstalost až mancipačním testamentem

        • Vyžaduje se v době zřízení testamentu a pak až do smrti s několika výjimkami

          • Nevadilo, když testátora po pořízení testamentu postihla duševní porucha, byl prohlášen za marnotratníka nebo pozbyl schopnost mluvit

          • Jinak se testament stával neplatným

      • Pasivní testamentární způsobilost

        • Testamentu factio passiva

        • Nutná pro dědice

        • = způsobilost být dědicem nebo odkazovníkem z testamentu

        • Nemají ji ti, kdo postrádají aktivní testamentární způsobilost

        • Sporné zásady ohledně osob blíže neurčených

          • Kdo byl v testamentu jmenován, nesmělo být o jeho osobě pochyb

          • Prošlo by ale ustanovení, které říkalo, že se má dědicem stát ten z pokrevních příbuzných, kdo se první dostaví na pohřeb (nešlo by to bez vyhrazení skupiny „pokrevně příbuzných“)

          • Za neurčité osoby se původně považovaly i osoby právnické, ale byla připuštěna výjimka římského státu, za křesťanství smí dědic i kostely, zbožné a dobročinné nadace

    1. Zrušení a neplatnost testamentu

    • Je zrušen tím, že se stává neplatným, hledí se na něj, jako by nikdy nevznikl je testamentum nullum – nulitní

    • Může k tomu dojít z vůle zůstavitele nebo na základě jiných objektivně působících skutečností

    • Počáteční neplatnost testamentu (testament vůbec jako platný nevznikl) nastává, pokud nebyly dodrženy požadavky testamentární formy (testament nebyl zřízen po právu – testamentum non iure factum)

      • Např. formálně bezvadný testament, který byl ale nespravedlivý (testamentum iniustum) pokud zůstavitel nedbal neopomenutelných dědických práv svého syna v rodinné moci

    • Následní neplatnost testamentu – vždy se přihlíží k tomu, zda testament zanikl s vůlí zůstavitele nebo bez ní

      • Zůstavitel může kdykoli testament zrušit nebo odvolat = zrušený testament – testamentum ruptum

        • Zůstavitelova vůle se může změnit až do posledního okamžiku jeho života (proto římské právo neuznávalo dědické smlouvy)

    Témata, do kterých materiál patří