Zápočet výpisky

Testamentární způsobilost = testamenti factio

Způsobilost se vyžaduje od osob, které se účastnily zřízení testamentu, ale i od těch, kterých se týkal obsah testamentu

• Zůstavitel, testamentární svědkové, vážný, familiae emptor, dědic, odkazovníci, poručníci,…

Tuto způsobilost mají obecně římští občané a Latini, ti, komu náleží ius commercii

Testátor (zůstavitel) a dědic musí splnit další podmínky

Pozdější římské právní školy rozlišují

• Aktivní testamentární způsobilost

  • Testamenti factio activa

  • Nutná pro testátora

  • Nemají ji osoby alieni iuris, otroci, nedospělci, duševně choří (kromě „světlých okamžiků“), kleštěnci (jen určitou dobu), marnotratníci, němí a hluší (změněno za Justiniána), intestabiles, justiniánští Latinové, později odpadlíci od víry a heretici ženy mohou pořídit pozůstalost až mancipačním testamentem

  • Vyžaduje se v době zřízení testamentu a pak až do smrti s několika výjimkami

    • Nevadilo, když testátora po pořízení testamentu postihla duševní porucha, byl prohlášen za marnotratníka nebo pozbyl schopnost mluvit

    • Jinak se testament stával neplatným

• Pasivní testamentární způsobilost

  • Testamentu factio passiva

  • Nutná pro dědice

  • = způsobilost být dědicem nebo odkazovníkem z testamentu

  • Nemají ji ti, kdo postrádají aktivní testamentární způsobilost

  • Sporné zásady ohledně osob blíže neurčených

    • Kdo byl v testamentu jmenován, nesmělo být o jeho osobě pochyb

    • Prošlo by ale ustanovení, které říkalo, že se má dědicem stát ten z pokrevních příbuzných, kdo se první dostaví na pohřeb (nešlo by to bez vyhrazení skupiny „pokrevně příbuzných“)

    • Za neurčité osoby se původně považovaly i osoby právnické, ale byla připuštěna výjimka římského státu, za křesťanství smí dědic i kostely, zbožné a dobročinné nadace

Je zrušen tím, že se stává neplatným, hledí se na něj, jako by nikdy nevznikl je testamentum nullum – nulitní

Může k tomu dojít z vůle zůstavitele nebo na základě jiných objektivně působících skutečností

Počáteční neplatnost testamentu (testament vůbec jako platný nevznikl) nastává, pokud nebyly dodrženy požadavky testamentární formy (testament nebyl zřízen po právu – testamentum non iure factum)

• Např. formálně bezvadný testament, který byl ale nespravedlivý (testamentum iniustum) pokud zůstavitel nedbal neopomenutelných dědických práv svého syna v rodinné moci

Následní neplatnost testamentu – vždy se přihlíží k tomu, zda testament zanikl s vůlí zůstavitele nebo bez ní

• Zůstavitel může kdykoli testament zrušit nebo odvolat = zrušený testament – testamentum ruptum

  • Zůstavitelova vůle se může změnit až do posledního okamžiku jeho života (proto římské právo neuznávalo dědické smlouvy)