Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
U rodičů a sourozenců podle hlav, jinak podle pro děti sourozenců podle kmenů
Třetí třída
Sourozenci polorodí a jejich děti
Čtvrtá třída
Všichni další kognátští příbuzní bez rozdílu stupně, ale vždy současně povoláváni příbuzní téhož stupně najednou
Pozůstalost se dělí podle hlav
Justiniánské právo převzalo postupné povolávání dědiců (i uvnitř tříd)
Byla ale ohrožena pozůstalá vdova, které proto justiniánské právo nabízelo ochranu přiznáním určité části dědictví (např. čtvrtina) bez ohledu na další dědice
Kapitola třetí: Posloupnost testamentární
Rozhodující je projev zůstavitelovy vůle – testament
Jednostranný právní úkon, jehož nezbytnou hlavní složkou je jmenování dědice univerzální sukcese
Pokud neuvádí univerzálního sukcesora, nejde o testament, ale o pořízení na případ smrti (např. kodicil)
Testament má stanovenou formu, ve které musí být zůstavitelova vůle projevena
Dědická instituce (ustanovení dědice) a forma testamentu jsou dva znaky, které jsou rozhodující i pro historický vývoj testamentu
Testament se objevuje už v Zákoně 12 desek, ale má jiný účel než pozdější římský testament (později: projev zůstavitelovy svobody volně nakládat se svým majetkem pro případ smrti)
Nejstarší římský testament byl ten, kterým si dědice opatřoval ten, kdo neměl zákonného dědice „adopce“ na případ smrti
Formálně projev vůle na lidovém shromáždění za účasti pontifiků a dalších ceremonií
V mimořádných podmínkách projev vůle bez formálností
Vojenský testament – prohlášení učiněné před bitvou v šiku
Dále existoval testament odkazový
Vytvářel singulární sukcesi z kruhu zákonných dědiců
Formálně spojen s mancipací
Uskutečnění kovem a vahami – testamentum per aes et libram
Zůstavitel převedl mancipací svůj majetek na osobu, které důvěřoval (familiae emptor)
Familiae emptor odevzdává po zůstavitelově smrti majetek dalším osobám podle zůstavitelova přání, které projevil při mancipačním převodu
„kupec rodinného jmění“ byl vykonavatelem zůstavitelovy vůle a měl postavení podobné dědici loco heredis
Mancipační testament se stal skutečným testamentem, neodmyslitelnou součástí se stalo ustanovení toho, kdo měl být univerzálním sukcesorem
Mancipace se proměnila v úkon, který byl provedený „jen a oko“ – dicis gratia, dicis causa, stejně tak se změnila role familiae emptor, který se stal spíše svědkem zůstavitelovy vůle (ale i nadále byl nezbytný k zachování mancipace)
Mancipační testament se stal základní formou civilního testamentu testamentární nunkupace – testament ústní (nuncupare – jasně prohlásit, zřetelně vyslovit)
Později vele této metody vzniká písemný testament
5 mancipačních svědků, kupec a vážný
Testamentární listina
Nebyla rozhodující, rozhodující byla stále mancipace a nunkupace