Zápočet výpisky

Nejstarší delikt civilního práva, původně jen krádež (odnesení cizí věci)

Později zahrnuje i loupež, zpronevěru nebo podvod jakékoli protiprávní nakládání s věcí v úmyslu obohatit se (za Justiniána)

Objektivním předpokladem je

• „způsobilá“ věc (objekt) – podle římského práva mohl být ukradený i svobodný člověk v moci jiného (alieni iuris), ale ne nemovité věci (to by bylo jen zbavení držby), ani res nullius (jako věci delerinkvované), odcizení státních věcí není loupež ale crimen peculatus

• Skutečné působení na věc – contrectatio rei nestačil úmysl ukrást (animus firandi), musel se navenek nějak projevit

Subjektivním předpokladem je

• Dolus – animus furandi = úmysl ukrást krádež nelze spáchat z nedbalosti, ani když se zloděj domnívá něco, co objektivně není

• Úmysl obohatit se – pachatel jedná lucri faciendi gratia, na pohnutce ale nezáleží (tedy že by chtěl věc např. někomu darovat)

Za krádeže v Římě přísluší dvě žaloby

• Actio furti

  • Ryze poenální a infamující žaloba

    • na quadruplum, pokud byl zloděj při krádeži přistižen (furtum manifestum)

    • pokud ne (furtum nec manifestum), pak jde žaloba na duplum

    • na trojnásobek jde ten

      • u koho byla věc nalezená, i když ji sám neukradnul (furtum conceptum)

      • a taky ten, kdo věc podstrčil (furtum oblatum)

  • Aktivně žalobně legitimován je každý, kdo má právní zájem na tom, aby věc nebyla ukradena (vlastník, držitel v dobré víře, majitel věcného práva k cizí věci, obligačně oprávněný, pokud jeho povinností byla praestare custodiam – komodář, krejčí při smlouvě o dílo,…)

  • Pasivně je legitimován zloděj a každý, kdo mu pomáhal radou nebo skutkem (žaloba je uplatňovaná kumulativně), je pasivně nezděditelná

• Conditio furtiva

  • Žaloba reipersekutorní, slouží k vymáhání ukradené věci může s ní konkurovat reivindicatio (pokud věc nebyla zničena, může ji podat vlastník)

  • Slouží na náhradu škody již neexistující věci

  • Může ji použít jen vlastník ukradené věci a zástavní věřitel

  • Je pasivně zděditelná

Násilné odejmutí věcí movitých

Loupež je dokonána tím, že lupič zaútočí na tělesnou integritu oloupeného (nemusí být dokončena, přesto je to loupež)

Posuzuje se jako furtum až do 1. století

Praetor Terenius Lucullus vyhlásil v době krvavých občanských bojů v ediktu zvláštní žalobu na krádež a škodu na cizím majetku způsobenou srocením lidí = actio vi bonorum raptorum

Žaloba se začala uplatňovat na každou krádež spojenou s násilím, intepretace potom oddělila loupež jako samostatný delikt

Proti pachateli se musí žaloba uplatnit do roka ode dne, co byl delikt spáchán a zní na quadruplum, po uplynutí roku ale na simplum

Zahrnuje pokutu i náhradu škody (je to tedy actio mixta) a není pasivně zděditelná

Žaloby stejného typu se používaly i u krádeže provedené za tíživých okolností jako je požár, ztroskotání lodě nebo zhroucení domu