Zápočet výpisky

Škoda v době republikánské stíhána podle různých kazuistických ustanovení

Počátkem 3. století př. Kr. se k návrhu plebejského tribuna Aquilia objevilo plebiscium nazývané lex Aquilia novelizace

Peněžitou pokutou se stíhá ten, kdo úmyslně a protiprávně zabil cizího otroka nebo dobytče, spálil, zlámal nebo pokazil cizí věc

Druhá kapitola zákona vyšla z užívání a obsahovala speciální ustanovení o škodě, kterou způsobil adstipulator hlavnímu věřiteli tím, že dlužníkovi prominul dluh

Sankcí nebyla náhrada škody ale pokuta za protiprávní a ve zlém úmyslu spáchané poškození

• Zabití otroka/dobytčete výše pokuty se určovala podle nejvyšší ceny věci v právě uplynulém roce

• Poškození otroka/dobytčete, každé jiné věci (včetně úplného zničení věci) pokuta ve výši nejvyšší ceny věci v posledních 30 dnech

Pokuta se vymáhala žalobou z Aquiliova zákona – actio legis Aquiliae – je ryze poenální, aktivně legitimován je jen vlastník poškozené věci, později věřitel v dobré víře a osoby věcně oprávněné (např. zástavní věřitel)

Původně se počítala jen škoda způsobená přímým působením na věc, později i formy pozitivního jednání bez přímého působení (pachatel zavře zvíře do klece a ono pojde hlady) i bez zničení nebo porušení věci (pachatel pustí zvíře zavřené v kleci a ono uteče)

V zákoně se bezprávím rozuměl dolus, ale pozdější interpretace je vztahuje i na culpu v pozitivním smyslu

Starý delikt římského práva, který se uplatňuje už v Zákonu 12 desek

Tehdy se urážlivé jednání pozorovalo jen v útocích proti tělesné integritě injurie reálné

Ty byly stíhány pevně danými pokutami, místy byly vidět zbytky msty – talio (oko za oko)

Moderní pojetí až v praetorském ediktu, který upravoval reální injurie, tak i urážky slovními projevy (nadávky, spílání) nebo posuňky a útoky na cudnost, interpretace sem zahrnula i bránění ve výkonu práv a užívání věcí, které jsou určeny k užívání veřejnému

Předpokládá se animus iniurandi – úmysl urážet, tedy zlý úmysl, který může být proveden přímo i nepřímo (např. na manželce, dětech,…)

Poškozenému přísluší actio iniuriarum aestimatoria, poenální žaloba mířící na peněžní pokutu, výšku pokuty rozhodují rozhodčí volně podle návrhu poškozeného

• Při určování výšky pokuty se hledí zejména na: intenzitu útoku, místo, kde k útoku došlo, postavení uráženého člověka

Jedná se o infamující žaloby a zásadně osobní (tedy nepřechází na dědice) – aktivně i pasivně

Kategorie vytvořená poklasickou jurisprudencí jako paralela k obligacím z kvazikontraktů

Kvazidelikty se chápou jako závazky, které vznikají ze situací podobných deliktním, ale chybí jim nějaká podstatná část deliktů, obvykle zavinění

Počítá se sem

• Provinění soudce, který porušil své povinnosti a procesní straně způsobil škodu, sankcí je peněžitá pokuta

• Zeměměřič (agrimensor), který udal nesprávnou výměru pozemku

• Znalec, který uvedl nesprávné údaje o míře nebo poštu

• Actio de effusis et deiectis – žaloba o vylitém a vyhozeném – proti vlastníkovi bytu nebo domu, z jehož okna bylo něco vylito nebo vyhozeno (i když to udělal někdo z domácnosti)