Zápočet výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pokud nenabyl obtížený a jeho nástupce neměl povinnost odkaz splnit
Vindikační odkaz se stával neplatným tím, že odkazovník nabyl vlastnictví k odkázané věci jiným způsobem
Damnační odkaz, když odkazovník získal odkaz jiným způsobem než lukrativním
Zůstavitel mohl odkaz odvolat - ademptio legati
Civilní odkazy mohl odvolat v testamentu nebo kodicilu potvrzeném testamentem, pokud užil stejné slovní formy, jakou byl odkaz nařízen (v záporném znění)
U fideikomisů stačilo pouhé projevení vůle fideikomis odvolat
Přenesení odkazu, translace, je zvláštní způsob odvolání = zřízení nového odkazu, kterým se obsah předchozího odkazu měnil
Univerzální fideikomis
Odkázat bylo možné celou pozůstalost nebo její část
Podle civilního práva bylo možné odkázat legátem nejvýše polovinu pozůstalosti (formou damnačního legátu)
Dědici bylo nařizováno, aby se o pozůstalost s odkazovníkem rozdělil, ale univerzálním sukcesorem byl stále dědic používaly se stipulační sliby, kterými dědic sliboval, že bude odkazovník účasten všech oprávnění a odkazovník se zavazoval, že převezme podíl z pozůstalostních dluhů
Skutečný odkaz celé pozůstalosti umožnil až univerzální fideikomis, fideicomissium hereditatis
Dědic se označoval jako dědic fiduciární, byl povinen převést na odkazovníka pozůstalost, a to v okamžiku, kdy se stal dědicem, k tomu byl zavázán obligačně, i potom byl ale považován za univerzálního sukcesora
I tady se zavazovali odkazovník a dědic k vymáhání pohledávek a plnění pozůstalostních dluhů
Tento vztah nejdřív nebyl vůbec právně upraven, šlo o to, jak se ti dva domluvili
První normativní úprava = senatuskonsultum trebelliánské z r. 56 nebo 57 n.l. – žaloby z pozůstalosti, ve kterých byl aktivně nebo pasivně legitimován dědic, se vztahovaly přímo k fideikomisáři, takže odkazovník nastupoval na místo dědice žaloby byly koncipovány jako fiktivní, protože stále byl univerzálním sukcesorem dědic
Upevnilo pozici odkazovníka při univerzálním fideikomisu, ale stále vše záviselo na dědici, což se snažilo řešit senatuskonsultum pegasianum dědic má falcidiánskou kvartu (aby byl motivovaný se na pozůstalosti podílet)
Kapitola sedmá: Darování na případ smrti – mortis causa donatio
Darování, jehož konečné účinky měly nastat, jestliže obdarovaný přežil dárce
Jako samostatný právní institut vzniklo nejdříve tam, kde dárci hrozilo bezprostřední nebezpečí smrti
Později se tak posuzovalo každé darování s podmínkou, že obdarovaný přežije dárce (tedy každé darování se suspenzivní podmínkou)
Uskutečňuje se zpravidla fiduciárním převodem vlastnického práva, kde se obdarovaný zavazoval, že věc převede nazpět, jestliže život darujícího už nebude v nebezpečí
Darování na případ smrti s rozvazovací podmínkou se objevuje později