Zápočet výpisky

1. Novace – novatio

• Obsah staré obligace je přenesen (transfusio atque translatio) do obligace nové

• Nová obligace je realizována pouze formou abstraktních kontraktů (zejména stipulace nebo literárního kontraktu) protože jen ty dovolovaly, aby vznikla nová obligace bez vzniku nové kauzy

• V době klasické se přidal požadavek, aby nová obligace obsahovala něco nového (stačilo, že nová obligace písemná nastupovala na místo obligace z neformální smlouvy), nebo že neměla/měla vedlejší stanovení, nebo že v nové figurovala nová osoba (novace inter novas personas)

• V klasické době se vznikem nové obligace stará zanikala ipso iure, u Justiniána jenom pokud strany takový záměr sledovaly

• Stará obligace se zrušovala se všemi akcesemi a se všemi účinky, které již vyvolala (jako prodlení dlužníka)

1. Splynutí – confusio

• Zvláštní případ zániku obligace, obvyklý v dědickém právu

• Obligace zaniká ipso iure, protože osoba dlužníka a osoba věřitele splynuly v jedno (splyne pohledávka a dluh)

1. Prominutí dluhu

• Vede k zániku obligace, aniž by věřitel dosáhl uspokojení svého nároku

• Realizuje se cestou smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem, ta má abstraktní povahu a různou možnou kauzu

• Musí se provést opačným jednáním, pokud má obligace zaniknout ipso iure, nejčastější způsob zániku se stala acceptilatio (jakási stipulace naruby, vztahuje se jen na smlouvy uzavřené formální verbální úmluvou) a neformálním způsobem pactum de non potendo (má charakter procesní námitky)

• Dlužník musí s prominutím souhlasit

Zvláštní část

• = stručná charakteristika jednotlivých konkrétních smluv a jednotlivých deliktů

• Výklad o smlouvách v Gaiově učebnici kniha III. §§ 89 a násl.

Kapitola první: Kontrakty verbální (smlouvy ústní, slovní)

• = ústní smlouvy, které vznikají pronesením určitých právem stanovených slov věřitel se dlužníka formálně zeptá a dlužník formálně odpoví

• Mezi náležitosti smlouvy patří bezpodmínečná kongurence mezi otázkou a odpovědí, dlužník musí odpovídat stejným slovesem, jakým se věřitel zeptal

• Reprezentativním verbálním kontraktem je stipulatio, původně nazývaná sponsio (termín sponsio v pozdější terminologii zachován pro některé zvláštní případy stipulace, např. rukojemství a některé zvláštní procesní sliby)

  • Stipulace má povahu smlouvy abstraktní prosté naplnění formy dává vzniknout řádnému závazku, kauza je na druhém místě a stane se předmětem zkoumání jen na námitky žalovaného

  • Smlouva přísně jednostranná jediná žaloba = actio ex stipulatu, někdy se nazývá condictio, patří mezi žaloby přísného práva

  • V době klasické byla velmi oblíbená, často se používala zejména proto, že se díky jejímu abstraktnímu charakteru daly žalovat kauzy, které nebyly uznané obligačními poměry (darování, věno, smír,…) a měla i novační účinky

  • V právu poklasickém zdegenerovala díky tlaku praxe se oslabovala její forma, až se stala neformálním slibem, jehož závaznost vyplývala z vůle kontrahentů