Kompletní shrnutí

Testové otázky z předchozích let

--

Vybrané příklady ze Sbírky příkladů z teorie práva (str. 9-25)

Nic.

Právo soukromé a veřejné

Výpisky – Harvánek (str. 430-452)

Soukromé právo: Občanské, obchodní, pracovní, mezinárodní právo soukromé, rodinné, právo pozemkové a družstevní.

Veřejné právo: Trestní, správní, finanční, ústavní právo, právo životního prostředí, MPV, církevní pr.

Testové otázky z předchozích let

Do soukromého práva patří:

1. trestní právo

2. správní právo

3. uzákonění lidských práv

Mezi soukromé právo nepatří:

1. mezinárodní právo soukromé

2. živnostenské právo (to je na pomezí soukr. a veř.)

3. autorské právo

Co se řadí do veřejného práva

1. trestný čin,

2. správní delikt

3. způsobení škody podle obchodního z.

Veřejné + soukromé právo - jedna možnost, jestli se obojí objevovalo už v římském právu, další možnost, jestli se obojí vyskytuje jak v kontinentálním, tak angloamerickém systému, třetí možnost si taky nepamatuju..

Vybrané příklady ze Sbírky příkladů z teorie práva (str. 26-37)

Nic.

Světové právní kultury

Výpisky – Harvánek (str. 453-476 + Gerloch str. 112-116)

Pojem "právní kultura" má dva významy. Právní kultura představuje součást lidské kultury, jeden z projevů míry vyspělosti lidské civilizace, kterou lze posuzovat především podle úrovně tvorby, interpretace a aplikace práva. Právní kultura však znamená také způsob tvorby, interpretace a aplikace právních norem, tedy i právní systém se všemi jeho specifiky danými tradicemi.

Základní právní kultury:

• Kontinentální: Vytvořila se pod vlivem římskoprávní tradice a přirozenoprávní teorie na přelomu 18. a 19. století. Geograficky je rozšířena nejen v kontinentální Evropě, ale v modifikované podobě i ve většině států světa - v Asii, Africe, Latinské Americe. V jejím rámci lze hovořit o několika okruzích (románsko-germánská, skandinávská, východoevropská, balkánská, bývalé koloniální země). Vyznačuje se důrazem na psané právo. Základním pramenem jsou zákony;

• Angloamerická: Geograficky rozšířena zejména ve Velké Británii, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Historicky vznikla ve středověké Anglii zejména na základě common law a equity. Vyznačuje se mnohostí pramenů práva, když vedle psaného práva (legislation), tvořeného zákony a jinými právními předpisy, se široce uplatňují soudní precedenty (case law, judge make law). Ve Velké Británii jsou pramenem práva rovněž právní obyčeje a právní literatura. V USA se vychází z psané ústavy a právní obyčeje nejsou pramenem práva;

• Islámský právní systém: Úzké sepětí s islámským náboženstvím a prolínání právních pravidel s pravidly náboženskými a etickými. Islámské Boží právo – šaria. V 19. století došlo ke značné sekularizaci islámských zemí (kolonizace). Formálními prameny islámského Božího práva jsou korán (svatá kniha islámu), sunna (tradice o výrocích a skutcích proroka Muhameda), idžma (právní principy zakotvené v právním vědomí islámského společenství) a kijás (tzv. analogie). Přestože v islámském právu platí zásada taklíd, tj. jeho absolutní neměnnosti (není výtvorem lidským, ale božím), a je tedy na dnešní podmínky obtížně adaptovatelné, pomocí interpretace se do určité míry přizpůsobuje měnícím se podmínkám.