Kompletní shrnutí

Odpovědnost v právu soukromém (odpovědnost za škodu): preventivně-výchovná, reparační (kompenzační) a satisfakční. Odpovědnost za škodu neplní funkci represivní.

Odpovědnost v právu veřejném (odpovědnost za protiprávní jednání): preventivně-výchovná, represivní.

Klasifikace deliktů a právní odpovědnost

Právní delikt = zaviněné porušení práva (právní povinnosti), jehož znaky jsou uvedeny v zákoně, resp. nesplnění právní povinnosti.

1. veřejnoprávní delikty (vzniká odpovědnostní vztah zejména mezi státem reprezentovaným státním orgánem nebo orgánem veřejné moci a delikventem), které se třídí na:

   1. trestné činy (stupeň nebezpečnosti větším než nepatrným, který je zakázaný v trestním zákoně),

   2. správní delikty (jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti, ale není naplněn stupeň společenské nebezpečnosti, především se jedná o přestupky),

2. disciplinární delikty (kázeňský delikt, kárné provinění – porušení služební disciplíny, pracovní kázně, porušení povinností vyplývajících z výkonu svěřené funkce, porušení studijní kázně aj. – nemusí jít jen o porušení právních norem, ale i interních předpisů. Některé mají charakter veřejnoprávních deliktů, některé smíšený, některé soukromoprávní.),

3. soukromoprávní delikty (vzniká paritní odpovědnostní vztah mezi odpovědným subjektem na straně jedné a tou osobou, jíž vznikla újma na jejích zájmech). Např. způsobení škody, újmy na zdraví, na cti, na obchodní prestiži apod.). Funkcí je zejména kompenzace nebo satisfakce. Typickými sankcemi jsou náhrada způsobené škody, odstranění vad, povinnost poskytnout přiměřené zadostiučinění apod.

Prvky zaviněného porušení právní povinnosti:

• objekt deliktu = právem narušený zájem (jev, společenský vztah), proti němuž směřuje protiprávní jednání. Může jím být např. bezpečnost státu, majetek, život, lidská důstojnost aj.

• subjekt deliktu = ten, kdo ohrozil nebo porušil zájem chráněný právem a kdo má současně právem přiznánu způsobilost k protiprávnímu jednání (deliktní způsobilost, resp. způsobilost k právní odpovědnosti).

• objektivní stránka deliktu = zahrnuje tři znaky:

  1. protiprávní jednání (může mít podobu aktivní – konání komisivní, nebo podobu pasivní – opomenutí omisivní),

  2. škodlivý následek takového protiprávního jednání (znamená újmu, kterou rozumíme oslabení nebo zánik objektu právního vztahu v neprospěch subjektu právního vztahu; nezaměňovat újmu se škodou! Porucha a ohrožení mohou být újmami majetkové a nemajetkové povahy, škodou je pouze taková majetková újma, která je vyčíslitelná v penězích),

  3. příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem – kauzální nexus (objektivní vztah mezi protiprávním jednáním jako příčinou a škodlivým následkem jí vyvolaným. Příčinou je takové jednání, bez něhož by škodlivý následek nenastal).

• subjektivní stránka deliktu – spočívá ve vnitřním, psychickém vztahu subjektu k jeho protiprávnímu jednání a následku tohoto jednání. Spadá do ní kromě složky emotivní i nejvýznamnější její znak – zavinění. Zaviněním se rozumí vnitřní, psychický stav delikventa k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání i k protiprávnímu následku tohoto jednání. Zavinění je definováno v trestním zákoníku, ale platí jednotně pro celé právo.