Kompletní shrnutí
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
argumentum per analogiam (a simili) – výklad podle podobnosti, např. § 179 odst. 1 trestního zákona: Předpokladem skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení je způsobení obecného nebezpečí tím, že pachatel „způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání“ tzv. legislativní zkratka, umožňuje použití analogie;
argumentum ad absurdum – dedukce do absurdních důsledků, resp. reductio ad impossibile – důkaz dovedením do nemožných důsledků – určitá možnost výkladu právního předpisu se vyloučí tím, že se dovede k jeho nesmyslným nebo nemožným důsledkům. Např. ve staré ústavě bylo ustanovení, že občané jsou povinni zachovávat Ústavu a ostatní zákony absurdní závěr, že občané nejsou povinni zachovávat podzákonné právní akty, nebo že povinnost zachovávat Ústavu nemají jiné subjekty práva než občané;
systematický – zjišťuje se obsah právní normy ve vztahu k celému komplexu právních norem. Srovnávají se normy, které s kauzou souvisejí.
Hlavní zásady:
-
lex superior derogat legi inferiorit (povinnost chovat se podle normy vyšší právní síly);
-
lex posteriori derogat legi priori (povinnost chovat se v souladu s později stanovenou právní normou);
-
lex specialit derogat legi generali (povinnost chovat se podle speciální normy v porovnání s normou obecnou, před níž má zvláštní norma přednost).
Nadstandardní metody výkladu práva – uplatňují se u vyšších soudů:
Historický – smysl právní normy se ujasňuje ve vztahu k okolnostem jejího vzniku, cíli, který byl právní úpravou sledován a vůbec ve vztahu k historickým reáliím, pomůckou mohou být důvodové zprávy návrhu zákonů a diskuse z doby přijetí právního předpisu;
Teleologický – výklad účelový, opírá se o smysl a duch zákona. Ratio legis (smysl zákona) je v případě účelového výkladu chápáno volněji než u výkladu historického. Znamená to, že se tážeme nejen po účelu právní úpravy ve vztahu k původnímu úmyslu zákonodárce, ale i po tom, k čemu právní norma slouží v dnešních podmínkách, k čemu tady vlastně dnes je. Je použitelný jen tehdy, kdy interpret v rámci své možnosti má značný prostor pro uvážení. Tento prostor mu nabízejí např. tzv. neurčité pojmy. Účel zákona (aniž by byl změněn zákon sám) se teleologickou interpretací přizpůsobuje měnícím se podmínkám; nemění se text zákona, ale jeho smysl a dopad vzhledem k změněné společenské situaci. Používají jej zejména vyšší soudy;
Komparativní – vychází z argumentace, opírající se o srovnávání postupů, které se týkají obdobných institutů, používaných v jiných zemích či v jiné době. Např. argumentace ÚS občas poukazuje na srovnání s jinými evropskými zeměmi. Častá je i komparace s judikaturou předválečnou u nás.