Kompletní shrnutí

Primární a sekundární právní povinnost

1. primární povinnost – zákaz či příkaz stanovený právní normou;

2. porušení primární povinnosti;

3. sekundární (sankční) povinnost – nově vzniklá povinnost za porušení primární povinnosti.

Koncepce právní odpovědnosti:

1. Aktivní (perspektivní, pozitivní): Vychází z myšlenky, že právní odpovědnost vzniká již se vznikem primární právní skutečnosti, splývá s pojmem primární povinnost. Odpovědnost je chápána jako odpovědný vztah subjektu práva k náležitému plnění právních povinností. Je s ní spjata hrozba sankcí pro případ nesplnění právních povinností (potencionální sankce).

Takové pojetí je běžné u etické odpovědnosti (XZ je morálně odpovědný za splnění své morální povinnosti). Obdobně může být vnímána i odpovědnost politická, např. člena vlády za fungování jeho rezortu. Je považována za samozřejmou všude tam, kde jde o odpovědnost za výkon a úspěch – ať již pracovní nebo politický (odpovědnost za výsledek, výkon, činnost). Pokud zde nastupuje právo, pak plní většinou jen subsidiární roli.

1. Pasivní (retrospektivní, negativní, deliktní, sankční): Vychází z toho, že právní odpovědnost vzniká až v důsledku porušení primární právní odpovědnosti (při naplnění všech podmínek stanovených zákonem). Je to tedy odpovědnost za porušení primární povinnosti. Je s ní spojen vznik sekundární sankční povinnosti nebo sankčního vztahu (§ 420 ObčZ: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.).

Porušení právní odpovědnosti a jeho následky: Protiprávnost je objektivní kategorie, která vyjadřuje rozpor lidského jednání s objektivním právem. Takové jednání nazýváme protiprávní (delikt). Výsledkem protiprávního jednání je porušení právní povinnosti. Porušení právní odpovědnosti může být:

• komisní: k porušení povinnosti může dojít konáním (rušitel se choval tak, jak neměl),

• omisivní: k porušení povinnosti může dojít opomenutím (rušitel se nechoval tak, jak měl).

Druhy právních následků porušení povinnosti:

1. právní následky, u nichž trvá primární povinnost s existující možností vynutit splnění primární povinnosti pro splnění právem předepsaných náležitostí státním donucením (např. exekucí k vydobytí pohledávky srážkami ze mzdy, prodejem movitých či nemovitých věcí aj.);

2. právním následkem je vznik nové sekundární povinnosti (př. trest odnětí svobody za spáchaný trestný čin);

3. jiné právní následky. Ty následky, které nelze zařadit pod předchozí případy (např. neplatnost právního úkonu, zmeškání lhůty apod.), nemají charakter veřejnoprávní sankce.

Funkce právní odpovědnosti:

1. Funkce reparační (resp. kompenzační). Účelem právní odpovědnosti je odčinit škodlivý následek. Uplatňuje se zejména u majetkové právní odpovědnosti, pokud je to možné, pak především jako tzv. naturální restituce (uvedení v předešlý stav). (Zásada obnovení – osoba povinná učinit kompenzaci musí obnovit situaci, která by existovala, kdyby nevznikly okolnosti, které ji zavazují učinit kompenzaci.).

2. Funkce satisfakční je zvláštním druhem funkce kompenzační. Poškozená osoba může požadovat zadostiučinění spočívající v morálním plnění (zejména omluva, odvolání výroků apod.) nebo v plnění peněžitém.

3. Funkce represivní (postih újmou porušitele právní povinnosti, resp. toho, kdo nese odpovědnost za takové porušení). Represivní funkce má pouze podpůrný charakter ve vztahu k funkcím jiným.

4. Funkce preventivní (mobilizační, stimulační). Směřuje k předcházení porušování práva, k jeho zachování.