Kompletní shrnutí

1. Vybrané příklady ze Sbírky příkladů z teorie práva (str. 272-293)

K tématu právní odpovědnost je myslím užitečné si příklady ve sbírce projít, všechny příklady jsou užitečné a zajímavé, upozorním ale především na:

VIII.2.1. (str. 274)

VIII.7.B.1. (str. 291)

Právní záruky zákonnosti v právním státě

Výpisky – Harvánek (str. 399-412)

Zákonnost = všeobecná vázanost zákony, resp. všeobecná vázanost právem.

Zákonnost se v právním státě opírá zejména o to, že:

1. tvorbu práva ovládá princip demokratičnosti. Materiálním základem zákonnosti je ústavnost (konstitucionalista) a ospravedlnění, mravní opodstatněnost moci v očích veřejnosti (legitimita);

2. Ústava ČR akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu;

3. v realizaci a tím i v aplikaci právních norem vládne bezvýjimečně princip všeobecné závaznosti práva a rovnost všech před zákonem;

4. organizace a činnost státních orgánů a ostatních orgánů veřejné moci se uskutečňuje na základě zákonů a ostatních právních předpisů.

Za podstatu zákonnosti, potažmo právního státu, lze považovat dodržování práva státem (resp. orgány veřejné moci). To, že si stát vynutí svou mocí dodržování práva od fyzické, resp. právnické osoby, nelze ještě vyvozovat, že žijeme v právním státě. Prostředky k vynucení poslušnosti subjektů práva zná i každá totalita.

Nejvýznamnější z požadavků zákonnosti se dotýkají postupu orgánů veřejné moci v procesu tvorby a aplikace práva a jeho kontroly.

Právními zárukami zákonnosti (PZZ) rozumíme takové hmotněprávní a procesněprávní instituty, jimiž je zabezpečována zákonnost realizace normativních právních aktů a dalších pramenů práva, aktů aplikace práva a právních úkonů.

Systém PZZ má zabezpečovat:

1. aby se předcházelo porušení či ohrožení zákonnosti,

2. aby v případě porušení byla právem stanoveným způsobem sjednána náprava.

Základní subsystémy PZZ:

1. preventivní

2. následné (zejména kompenzační a represivní) záruky zákonnosti.

Podmínky uplatnění PZZ:

1. Ústavní, resp. zákonné zakotvení PZZ.

2. Zákonná konkretizace právních záruk zákonnosti, zakotvených ústavou tam, kde ústava takovou zákonnou konkretizaci předpokládá, resp. přímo k ní zmocňuje.

3. Bezvýjimečná, univerzální závaznost právních záruk pro všechny subjekty.

4. Jednota hmotněprávní a procesněprávní úpravy právních záruk zákonnosti. Znamená to, že vedle hmotněprávního vymezení forem a druhů PZZ je třeba procesněprávně zakotvit povinnosti a možnosti uplatnění právních záruk zákonnosti na základě právem stanoveného postupu.

Základní PZZ:

• zakotvení základních lidských práv a mechanismů jejich kontroly a ochrany např. Všeobecná deklarace lidských práv (přijata Valným shromážděním OSN v r. 1948), Listina základních práv a svobod (vnitrostátní dokument). Procesněprávní předpoklad k vynutitelnosti: Dle čl. 4 Ústavy jsou základní lidská práva a svobody pod ochranou soudní moci.

• dozor a kontrola

  1. kontrola vykonávaná zákonodárným orgánem a zastupitelskými orgány – parlament vykonává kontrolní moc vůči moci výkonné, zastupitelstva krajů a obcí vykonávají kontrolu vůči svým výkonným orgánům vyslovení / nevyslovení důvěry; průběžnou kontrolou je proces projednávání a schvalování zákonů / obecně závazných vyhlášek; kontrola hospodaření prostřednictvím schvalování rozpočtu,

  2. kontrola správní – vnější a vnitřní (nadřízené orgány a vedoucí pracovníci vůči činnosti podřízených orgánů a pracovníků). Správní kontrola má moc nařizovací nebo sankční nebo obojí.

  3. specifické druhy kontroly veřejné správy - např. NKÚ (kontrola hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu), Český úřad bezpečnosti práce, Česká obchodní inspekce, státní zástupce.

  4. kontrola vykonávaná veřejným ochráncem práv – zastává se subjektu, který se na něj obrátil o pomoc proti nezákonným postupům v zákoně vyjmenovaných státních orgánů, může také upozorňovat nečinnost soudů. Je oprávněn navrhovat opatření – pravomoc iniciační. Nemá nařizovací ani sankční pravomoc.

  5. kontrola samosprávní – provádějí ji orgány samosprávy vůči svým členům (např. profesní sdružení – advokátní komory, lékařské komory, obchodní komory aj.).

• soudní kontrola a soudní ochrana – nejvýznamnější ochrana subjektivních práv. Poskytuje se v řízení civilním, trestním nebo v řízení přezkoumávajícím zákonnost správních aktů. Specifické postavení soudů: Jsou nezávislé na všech ostatních státních orgánech. Podoby soudní kontroly: 1. Soudní kontrola ústavnosti zákonů, resp. dalších NPA, 2. Soudní kontrola zákonnosti podzákonných NPA, 3. Soudní kontrola zákonnosti IPA, 4. Soudní kontrola zákonnosti při volbách.

• petiční právo – zaručeno Listinou,

• zrušení (změna) nezákonných právních aktů – u NPA i IPA je uplatňována presumpce správnosti (předpoklad správnosti), tzn. i vadný právní akt je platný a má zásadně stejné právní účinky jako akt bezvadný (dokud není zrušen či změněn). Od vadných právních aktů je nutno odlišit právní akt nicotný, o který jde především v tom případě, kdy jej vydal někdo, kdo k tomu nemá pravomoc. Nicotný akt nemá účinky právního aktu, může však mít účinky obdobné jako neplatný právní úkon (např. může zakládat závazek toho, kdo nicotný akt vydal, k náhradě škody vůči tomu, kdo byl v dobré víře, že jde o právní akt státního orgánu).