Vypracované otázky 2

teorie nadřazenosti a podřazenosti subjektů (tzv. subordinace, 19. století) - navazuje na zájmovou teorii, obrací ale příčinu a důsledek -> tam, kde jsou subjekty nerovné, se jedná o veřejné právo, tam, kde si jsou rovny, jde o soukromé právo

organická (subjektová) teorie - rozhodující je, zda účastníkem vztahu je orgán veřejné moci; když ano, je zde nerovnost, je to veřejné právo, když ne, je zde rovnost subjektů a jedná se o soukromé právo. Rozdíl od zájmové je v tom, že u Ulpiána je stát vždy silnější, zatímco v organické teorii má stát „dvě tváře“.

Důsledky tohoto dělení

• Soukromoprávní vztah nemůže vzniknout bez konsensu, má smluvní charakter => tzv. smluvní právo (majetkové vztahy - kupní, darovací smlouva). Nemohou být ukládány povinnosti proti vůli druhého subjektu. Je zde možnost rozsáhlé dispozitivní úpravy. Spor o obsah práv a povinností nemohou rozhodovat účastníci vztahu, rozhoduje orgán veřejné moci (soud)

• Dispozitivnost je dána i ve vedení sporu => dispoziční právo má ten, který se cítí poškozen. Je zde také charakteristická právní odpovědnost (ekvivalence mezi deliktem a následkem) - typický je majetkový charakter újmy. Následky jsou:

  • restituce - obnovení původního stavu

  • reparace - odškodnění, které odpovídá rozsahu majetkové újmy (když se dá vyčíslit)

  • satisfakce - u nemajetkové újmy

• U veřejného práva není rovnost subjektů. Jeden má pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech druhého subjektu. Orgány veřejné moci jsou různé (soud, orgány samosprávy)

  • Je zde typická jednostranná rozhodovací pravomoc orgánů veřejné moci -> neexistuje zde smluvní princip, ale individuální právní akty (rozsudek, nález, rozhodnutí). Proti těmto rozhodnutím lze podávat opravné prostředky. Práva a povinnosti mohou pro subjekt vzniknout i proti jeho vůli. K prolomení nerovnosti dochází ve správním a ústavním soudnictví => před soudem jsou si subjekty rovny

  • V trestním právu se uplatňuje inkviziční princip - kdo žaluje i soudí (např. v přestupkovém řízení je takovou osobou policista). Dnes je princip nadřazenosti pouze v počátku řízení. V hlavním líčení je princip rovnosti. Mezi deliktem a následkem existuje přibližná ekvivalence (úměrnost). Následek má:

    • represivní charakter - postihnout přiměřeně k charakteru deliktu

    • preventivní charakter - aby se lidé lekli a nedělali to

Podle předmětu právní úpravy

• Rozdělení spočívá na tradici, racionálním momentem je veřejný zájem. Toto dělení vzniklo kombinací věcných předmětů a subjektivního cítění

• Do soukromého práva se řadí - občanské, obchodní, pracovní, rodinné a mezinárodní právo soukromé

• Veřejné právo je diferencovanější - trestní, správní (jeho derivát - finanční), mezinárodní právo veřejné a ústavní právo, které je základem jak veřejného, tak i soukromého práva.