Vypracované otázky 2
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Odvozené – vydávají výkonné orgány a orgány státní správy, jsou to: vládní nařízení, právní předpisy ministerstev, jiných správních orgánů a orgánů územní samosprávy, nařízení okresních úřadů
Generální zmocnění – k vydávání OPA je vláda zmocněna článkem v ústavě
Zmocnění zákonnou delegací - dané zákonem, že se můžou OPA vydávat
Právní síla
Právní síla právních aktů má podobu pyramidy:
Ústava a Ústavní zákony mají nejvyšší právní sílu
Ostatní zákony, zákonná opatření a nařízení vlády má vyšší právní sílu
-
Ostatní právní akty mají nižší právní sílu.
Právní obyčeje a zvyklosti
Obyčeje bývají označovány jako „právo nepsané“ na rozdíl od normativních aktů jakožto „práva psaného“
Právní obyčeje jsou nejstarším pramenem práva, v současnosti však mají jen omezený význam
Pravidla obyčejového práva vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností a státem (resp. společenstvím států), netvoří se cílevědomě (imperativně nebo konsensuálně)
Vyžaduje se určitost obyčeje, tj. možnost víceméně konkrétně stanovit jeho obsah (obyčej je „nepsané právo“ a proto se může dostat do konfliktu s požadavkem formální určitosti právní normy)
Je zapotřebí, aby státní orgány aplikovaly obyčejová pravidla a aby se uplatňovalo státní donucení při jejich porušení
přestože se jedná o právo nepsané, během doby vznikala různá sepsání a sbírky právních obyčejů – ať už soukromá či oficiální
Právní obyčej se vyznačuje dvěma typickými rysy, kterými jsou:
usus longaevus – tj. zvyk dlouhodobě užívaný a zažitý
opinio necessitatis – tj. skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je v posledu uznán a sankciován státem (společenstvím států) => opinio iuris
Obyčej se v kontinentálně evropském typu právní kultury v současnosti uplatňuje jen sporadicky.
Obyčej se stále používá ve Velké Británii (zejména v oblasti ústavního práva – britskou „faktickou ústavu“ vedle určitých zákonů a soudních precedentů tvoří ústavní zvyklosti) a v právu islámském, resp. dalších tradičních právních systémech Asie a Afriky.
Obyčej si význam podržuje i v oblasti mezinárodního práva. Péčí OSN však částečně a postupně dochází k nahrazování mezinárodních obyčejů dílčími kodifikacemi ve formě mnohostranných mezinárodních smluv.
V zemích common law se mezinárodní obyčejové právo považuje za součást národního práva: jeho pravidla se adoptují v soudním rozhodování.
Lokální právotvorba, publikace lokálních norem, platnost, účinnost
Vyhlášky orgánů územních samosprávných celků
Základními územními samosprávnými celky jsou obce; vyššími pak země nebo kraje; ty mohou být vytvořeny nebo rušeny pouze ústavním zákonem.
Je nutno rozlišovat
vyhlášky, jejichž vydávání patří do samostatné působnosti obcí
ta je vymezena v zákoně o obcích
Mají nižší právní sílu než zákony, nařízení vlády a právní předpisy ministerstev a jiných ústředních správních úřadů => nesmějí s nimi být v rozporu.
Schvaluje je obecní zastupitelstvo
V nutných a neodkladných případech je vydává obecní rada; taková vyhláška však pozbývá platnosti, není-li schválena na nejbližším zasedání zastupitelstva.